„Nové písničky vám musí návštěvník koncertu odpustit…
… takže je nutné přidávat je opatrně."
Písničkář Slávek Janoušek se narodil v roce 1953 v Ústí nad Orlicí. V roce 1972 vyhrál první ročník soutěže O ptáka Noha a o rok později přesídlil do Brna, kde vystudoval pedagogickou fakultu. Několikanásobný vítěz Porty vystupuje profesionálně od roku 1984. K jeho nejznámějším deskám patří Kdo to zavinil, Odkud jdeš a kam nebo Tancuj a zpívej. S kolegy Vlastou Redlem a Samsonem Lenkem nedávno vydal třetí společné album Barvy domova.
Má tato vaše společná deska nějakou návaznost na dvě předešlé?
„Barvy domova v podstatě tvoří s předchozími dvěma alby – Zůstali jsme doma a Kde domov můj – jakousi trilogii. To první jsme natáčeli s Vlastou Redlem a Samsonem Lenkem ještě za bolševika v roce 1988. Původní nápad byl recesistický. Vymysleli jsme si nového písničkáře a za něho a jeho jménem jsme chtěli nazpívat celou desku. Pak jsme to pojali vážněji, když ta sranda praskla."
Kdy ta deska vyšla?
„Měla původně vyjít u Supraphonu ještě v roce 1989, ale nějak to protahovali a vyšlo to až po revoluci v roce 90. Jak jsme mohli tušit ty změny! Přesto někteří navracející se občané a muzikanti měli dokonce dojem, že jim chceme předhazovat, že my jsme doma, na rozdíl od nich, zůstali. Ale bylo to vlastně naopak. Zůstali jsme doma, protože nám nic jiného nezbývalo. Nás jen nikam dlouho nepouštěli. Byla v tom i nota protestující, ale i tak jsme nacházeli věci krásné v tom našem prostoru. Vyjeli jsme až pak později."
A druhá deska?
„Ta na to reaguje. Byla ulítlá, svobodomyslná, možná na svou dobu až příliš. Užívali jsme si toho pocitu, že najednou můžeme i někam do světa. Že si ty písně můžeme nahrát, jak se nám chce, a nikdo nám do toho nekecá. Popustit uzdu fantazii. A mluvit i o tom, jak najednou člověk vidí ten svůj domov i z jiné perspektivy, jiného úhlu, zvenčí."
Jaká je pak novinka Barvy domova?
„Ta třetí s časovým odstupem je rozvážná, uměřená, písničková. Možná až konzervativní. Dospělá. Troufnu si říci, že je vyzrálá. To téma domova jsme si záměrně ponechali. Už ho vidíme zase jinak. To, že ta tři alba patří k sobě, je vyjádřeno i tím, že všechna končí jakýmsi refrénem – stejnou písní."
Kde jste vlastně doma? Kde je vám nejlépe?
„Doma jsem v tomto vesmíru, tam je mi nejlíp. Konkrétně na této planetě, ještě konkrétněji v Evropě. V České republice. Mám pokračovat? Na Moravě. Dříve jsem potřeboval být ve městě, teď spíš na venkově. V naší chalupě. V mé posteli. V mé mamince. Nikde."
Vyhovuje vám Česká republika? Co se vám zde nejvíce líbí a co vám tu naopak schází?
„Vyhovuje mi, protože jsem tu (jak řekl klasik) cvrnkal kuličky. Líbí se mi ten prostor, krajina, ti „obyčejní" neobyčejní lidé v ní. Schází mi vůle po odpovědnosti, a to zejména u těch, co vedou tuto zemi či tuto Zemi. Zatím jsme spíš v období arogance mocných, ale věřím, že tomu tak jednou nebude."
Jak byste po hudební i lidské stránce charakterizoval vaše kolegy Vlastu Redla a Samsona Lenka?
„Všichni tři jsme samouci, a to po stránce hudební i lidské. Vlasta Redl je obdařen důkladnou sloní pamětí, jakou mívají počítače a géniové. Je to velmi originální muzikant, který kromě talentu dostal i notnou dávku ctižádosti a pracovitosti, schopnost odlišit zrno od plev, pochopit podstatu systémů jak hudebních, tak lidských. V praktických činnostech je z nás tří nejlepší aranžér, a to i proto, že ví, co je třeba vynechat, nepoužít, vyhodit. Zdatný sólový kytarista, i když se jím necítí být. Je nepříliš hbitý, ale pregnantní textař, zpěvák mezi nezpěváky, mozek a vymýšleč, který nestíhá realizovat své nápady. A řekl bych: čím víc ví, tím je roztříštěnější a pomalejší. Někdy k uzoufání. Avšak nejrychlejší řidič mezi námi."
A Samson Lenk?
„Samson Lenk je energetická jednotka, která nemá obdoby. Dokáže vydržet neuvěřitelné porce práce a zábavy s hubou od ucha k uchu. Přímo dělník práce a zábavy. Živočišný selský produkt s podnikatelskými schopnostmi, který má okamžitě ve všem jasno, odpovědný a rychlý v úsudku. Neoblafnutelný. Skvělý kytarista, ani ne sólového, spíš kapelového kalibru, plný krásných melodií, které jen tak trousí. Má dar zběsilých textových nápadů, textuje a pracuje rychle a nic není problém. Možná jen – někdy chce mít věci až příliš rychle hotové. Praktický člověk do nepohody, se kterým se nebojím jet na konec světa. A já to doplňuju všemi ostatními směry."
Na chystaných společných koncertech budete hrát celou novinku nebo i starší písně?
„Budeme spolu hrát celý podzim, každý měsíc jednu šňůru. Mělo by se jet i na Slovensko. Koncert samozřejmě musí obsahovat průřez celým repertoárem, to se dávno ví, v tomhle nemá cenu nic vymýšlet. Novinky, také jak známo, vám musí posluchač odpustit, takže je nutno je přidávat opatrně. Písně z CD Barvy domova zařazujeme postupně, jak bude mít posluchač naposloucháno."
Jakého tuzemského a zahraničního muzikanta si nejvíc vážíte?
„Já bych to nerozlišoval, odkud kdo je. Muzikant je jaksi nositel nadnárodního jazyka. A když v nějakém jazyce zpívá, je to zase jen jiná planeta téhož vesmíru. Vážím si muzikantů, kteří mají vedle schopnosti skvěle hrát i schopnost vysílat emoce k našemu srdci a dokonce promlouvat i k našemu rozumu. Nebudu jmenovat. Je jich spousta, každý jiný."
Děkuji Vám za rozhovor.
