Původně jsem chtěl psát o každém albu zvlášť, ale ani po několikerém poslechu a odložení a opětovném návratu mě nějak nenapadalo, o čem vlastně a je-li toho na každé desce alespoň tolik, aby to vydalo na článek.
DISNEYBAND natočil album TOUHA CITY a prezentuje se na něm muzikou komplikovanou, bez zapamatovatelných pasáží i bez jakýchkoliv melodických nápadů, s písněmi jakoby pracně sestavenými, zato však s kontrastními přechody mezi tajemným (nikoliv erotickým!) šeptáním či kňouráním a dramatickým vypjatým zpěvem. V textech kupí abstraktní obrazy a nejabstraktnější slovní spojení pak opakuje, aby jejich absurdnost (ano, v to se změní výchozí abstrakce) opravdu vynikla. Ani se mi je nechce tady citovat, protože fakt jiná v díle ani nejsou. Jedině hříčka s názvem alba a jedné z písní: Touha city – Touha jsi ty stojí za zmínku.
Disneyband se prostě drží svého již známého stylu a propracovává jej k dokonalosti. To mu budiž přičteno ke cti, jakož i to, že jde vlastní cestou, nepříliš prošlapanou, po které naposled šly snad folkrockové skupiny konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let. Ušlechtilé, nudivé umění pro pár věrných. Jeho kvalitu to nesnižuje, sdělnost však bezesporu ano. Nestačí totiž mít jen co říct, ale i vědět, jak to říct. Nepochybuji, že Disneyland by věděl, jak to říct, ale prostě nechce. A kdo chce kam…
Disneyband: Touha City, 2006 (Ante portas, Francouzská, Gajer a Mendryka, Kolik bilo hodin v ráji, M.M., Labutím, Mezi nebem a zemí, Na jezeře, Opilí potměchutí, Nech mě konturám, Páridův soud, Tma je mrtvý moře, Touha jsi ty, Zmoklá balada)
U HROMOSVODU mám naopak pocit, že jsem vše podstatné napsal u desky 17 lízátek a Hromosvod na desce SVITAVY prostě jen připravil další pokračování úspěšného stylu. Asi jako to dělal Kamelot, než ho přepadly prorocké a všehomíraspasitelné přeludy. Hromosvod na albu Svitavy zůstává sebevědomě svůj, nabízí plnou a dynamickou muziku (vysvětlení v příští větě) a texty přesně na hranici mezi srozumitelností a pseudointelektuálnem. Slouznutí k disneybandovskému hudebnímu blábolení se Hromosvod úspěšně vyhýbá inspirací v jiných stylových oblastech, např. u severských hudebních kultur (Protestsong). Pokud pak muzika upadne do komplikovanosti, zůstane alespoň nosná hudební myšlenka inspiračního zdroje. Asi nejvíc to vynikne právě ve srovnání s předchozím Disneybandem, který se snaží zvládnout vše na základě svého nápadu, a to mu paradoxně na cti ubírá. I tam, kde je Hromosvod komornější, není upozaděný a ušlápnutý (Slunce ještě spí – srovnejte s čímkoliv z desky Disneybandu). A naléhavost textů je opravdová a nevykalkulovaná, zpívaná nikoliv s dramatickou vypjatostí, ale s upřímným vzrušením (Konečná – ta se ostatně i instrumentálně inspirovala u Eagles, Hotel California). Bombou mimo všechna měřítka je ovšem Hromosvodí verze Spirituálkvintetového Pískajícího cikána. To je prostě pecka! Velmi úspěšná modernizace, srovnatelná pojetím s Fleretími modernizacemi valašských lidovek.
Hromosvod: Svitavy, 2006, 46:49 (Havran, Protestsong, Slunce ještě spí, Konečná, Pískající cikán, Za vodou, Cíle, Déšť, Omamná, Souvětí, Mrtvé duše, Soumraky, Blues pod Petřínem, Svitavy)
A do třetice JEN TAK TAK, kteří vydali album ZASE SAMI. Přinášejí asi nejméně komplikovaný, relativně melodický folk, přehledně a zapamatovatelně vystavěný, s texty přístupnými všem, a nezapomněli ani na hit, který by mohl znít v rádiích – Lásku jsi neustál. Bohužel v pomalejších či komornějších písničkách klasicky „padá řemen", což se u tohoto stylu běžně děje (Slovíčka). Naštěstí si ale písničky zachovávají příjemnou komorní atmosféru (Míjení, Je mi líp), a to především tam, kde zpívají muži. Instrumentalisté jsou ale k tomu ještě velmi nesmělí, ač hudební materiál by v mnoha případech k rozvíjení měli, a to už je pak té komornosti až někdy přespříliš (Obraz). Druhým hitem – pro fajnšmekry – bude Nepromíjej, ekvivalent Cikána u Hromosvodu. Moc dobrá. Opakem je Arménská, připomínající svou falší festival politické písně v Sokolově. Ono to tam tak přeci není.
Jen tak tak: Zase sami, Ji-ho 2006, 51:41 (Záclona, Lásku jsi neuhád, Třetí šrám, Je mi líp, Ještě jednou, Slovíčka, Míjení, Přeháňka, Marilyn, Obraz, Zklamaná důvěra, Nedělní snění, Nepromíjej, Arménská, Zase sami, Rožnovské pláně)
Závěr: Z uvedené trojice Disneyband míří do slepé uličky, ale její konec zatím není vidět, možná tam nějaký únikový východ bude. Hromosvod je v plném rozjezdu na runwayi, ale tady je nebezpečí zřícení v důsledku malé chybičky. No a Jen tak tak jsou osobní vlak. Důvěrně známý, a proto nepřekvapující. Celkově řečeno, není to špatná zpráva o pestrosti našeho folku a o tom, že se spolehlivě vymanil z vlivu bardů z osmdesátek.
Disneyband: ******* Hromosvod: ******* Jen tak tak: ******
