Press "Enter" to skip to content

S Béďou Šedifkou po staré stezce

Po osmi letech vychází v pořadí již třetí album trampského písničkáře Bohumila Röhricha alias Bédi Šedifky nazvané Vzpomínka na starou stezku. Připomeňme jen, že to první – Song nic moc – natočil v roce 1991 se svým synem Míšou známým například z někdejší sestavy Copu, další – Místo činu – Šťáhlavický lesy – následovalo v roce 1998 a kromě obou Röhrichů na něm účinkují členové skupiny Navzájem. Tentokrát si Šedifka vzal na pomoc svoji kapelu Sebranka, s níž běžně vystupuje, a celou škálu hostů, při jejichž výběru měl rozhodně šťastnou ruku – na cédéčku uslyšíte zpívat Mikiho Ryvolu, Žalmana a Pavlínu Jíšovou, a hrát například výborného brněnského kytaristu Víťu Šnévajse (TE Band) nebo Sylvu Čekalovou s Radkem Polívkou z Lístku.

obal CDJe až s podivem, že první a zároveň titulní písničku Vzpomínka na starou stezku dosud Šedifka nenahrál, protože patří k jeho nejznámějším – svého času ji jako svoji znělku používalo Duo Červánek. Po ní následuje swingovka D.C. al Fine, které se ujal Miki Ryvola, a která je pro Šedifku charakteristická zejména svojí bohatou harmonií. Škoda, že jinak povedený text kazí (možná záměrný?) kiks „až mě koštěm zametou". Kromě swingu tu najdeme také countryově (americká lidovka s českým textem Konec vandru se steelkytarou Vojty Trykara), dechovkově (mazurka Až se vrátí labutě a valčík Pivní peruť) či komorně laděné písničkářské věci (např. Reminiscence). Z hudebního hlediska je většině písní vlastní již zmíněná harmonická náročnost, ale i chytlavá melodika. Aranže jsou poměrně vkusné, i když by vůbec neuškodilo ubrat na sborech, kterým je občas těžké rozumět slova, a nechat více prostoru sólistům.

Textově vykazují Šedifkovy songy pro žánr typickou dávku romantiky, nostalgie i sentimentu. Ten je někdy až prvorepublikového a pro dnešního posluchače těžko stravitelného charakteru: „Každý pro písničku a kouzlo ohníčku žil" (Reminiscence). Nechybí tu ani společensko-politický komentář, byť místy taktéž poněkud naivní (Pro pár šupů), a humor, který občas působí lehce, občas křečovitě a poněkud trapně: „Krám si najal ňákej kanón, erotickej má v něm salón" (Předimenzovaná swingová etuda). U této písně a zejména pak u pivní parodie s výmluvným názvem Pivní peruť (do hospody dobré, ale na CD?) má posluchač dojem, že by se bez nich deska obešla.

Téměř všechny písně jsou nahrané v obsazení Šedifka + Sebranka + host(é). Výjimku tvoří závěrečná Reminiscence (pouze Šedifka + Vítek Hošek – viola) a textařsky i hudebně zvláště vydařená Do ticha hraj mi dál v podání Žalmana, Pavlíny Jíšové a Tondy Hlaváče. Především Žalmanovi její zadumaná nálada velice dobře sedne a píseň patří k nejsvětlejším okamžikům alba. Podobně se i k Mikimu Ryvolovi hodí Bye, bye podzimu, kterou mu také Šedifka věnoval. Z výkonů hostů je dále třeba jednoznačně vyzdvihnout melodickou sólovou kytaru Víti Šnévajse (skoro celé CD) a Panovku Sylvy Čekalové a smyčcem hraný kontrabas Radka Polívky (Srpen 2002). Příjemné jsou také lehké a citlivé bicí Přemka Haase v několika swingovkách. Ještě se sluší pochválit design titulní strany bookletu, který je dílem Stanislava Dlouhého – Hadžiho, a kresbu Mikiho Ryvoly přímo na disku.

Dnes již jednasedmdesátiletý trampský bard Šedifka nám předkládá písně stoprocentně inspirované životem, v nichž za doprovodu leckdy zapeklitých akordů zobrazuje svůj romantický svět. Hudebně se mu tento počin vydařil, s texty je to někdy horší obzvláště kvůli některým neohrabaným rýmům nebo občasným krkolomným větným konstrukcím či přílišnému sentimentu. Dlužno ovšem dodat, že i ten se mu dá coby interpretovi věřit.

Béďa Šedifka – Sebranka: Vzpomínka na starou stezku, Avik 2006, 48:37

Vzpomínka na starou stezku, D.C: al Fine, Až se vrátí labutě, Konec vandru, Písničkové pohlazení, Bye, bye podzimu, Předimenzovaná swingová etuda, Srpen 2002, Do ticha hraj mi dál, Pivní peruť, Před ránem, Pro pár šupů, Reminiscence.