O Stránících jsem slýchal kdysi dávno, pak nějak ne a v poslední době se s nimi potkávám pravidelně na festivalech, kde hrají a zpívají jako Stráníci, nebo jako PPM Revival (což neradi slyší) a jedna třetina z nich, Mirek Ošanec, mi obvykle hovoří do konferování. Na desce jsem je zpozoroval ve skladbě Sejfy – to se mi jen zdá V. Nedomy, kterou jsem si oblíbil na Portě 1986 a od té doby si ji přehrával jen a jen z té desky. Nová verze na jakémsi výběru mi usnadnila možnost podělit se o ni i s posluchači Countryradia.
Tato písnička je také opět tím nejcennějším, co nacházím na albu Písničky, které jsme potkali, a to nejen z mého subjektivního hlediska, ale i z hlediska objektivního, protože jediná byla hůře dostupná. Ostatních 11 písní je k mání v desítkách verzí na desítkách nosičů. A právě ten výběr je to, co hodnotu desky devalvuje. Chápu, že Stráníci chtěli především natočit písničky, se kterými se opravdu potkali – potkali v tom nejširším slova smyslu, dlouho je neslyšeli, často je hráli, mají je rádi, mají je rádi lidi, něco sdělují za ně nebo obecně, a udělat tak radost především sobě, pak autorům těch písniček, a předpokládali, že potěší i posluchače.
No, potěší i nepotěší. Potěší ty, kteří doma moc desek nemají, spíš chodí na živé koncerty a tady budou mít to, co Stráníci rádi hrají a posluchači rádi poslouchají v podstatě kdekoliv od kohokoliv. Pokud si ale posluchači desky kupují, desku Stráníků si asi nekoupí, neboť to už všechno doma mají a projev Stráníků není dostatečným důvodem: je plně ve službách těch písní. Za všech jiných okolností by to byl klad, i tady to Stráníkům ohromně slouží ke cti, že se snaží respektovat ducha písničky, její zažitou podobu a vcítit se do ní a předat jí pokud možno co nejblíže té podobě, v jaké je mezi lidem zažitá. Jenže současně tím pomíjí jeden z důvodů, proč si album koupit. Stráníci znějí příliš „jako" – jako původní interpreti. Nepomáhá, že jejich snaha respektovat písničky se zdařila, spíš jim to škodí.
Na desce dobře polovinu tvoří Ryvolovky, z nichž snad Dlouhá neznámá není notoricky známá, z druhé poloviny pak Černá Jessie J. Šlitra a P. Kopty je hned za písní Sejfy – fyzicky i kvalitativně. Toulavej song (Gentle on my mind) je alespoň v té méně frekventované verzi a pak ještě Zlý trápení je z těch méně obehraných. Ale – jak tak na to koukám, tak jsem si vlastně vybral a oblíbil 4 věci z 12, tedy plnou třetinu. A s ohledem na zbývající Ryvolovky, třeba na To bude asi tím, ke které mám taky osobní vztah, a Ročník 47 W. Daňka a Tulácký blues Pacifiku mi vlastně ta deska vyhovuje ze třetin dvou… Tak co tu vlastně remcám…
Ale stejně bych radši nějaké jiné „stránícké" písničky a třeba i jejich verze písní tria PPM – ty jsou totiž tady vzácné. Na CD by se to bylo bývalo vešlo a písně tria PPM by i koncepčně zapadly. Co, Stráníci, určitě jste toho potkali víc, ne?
Song abonenta JZ dráhy, Dlouhá neznámá, Hobo, Sochám brečí déšť na obočí, Tunel jménem čas, To bude asi tím, Sejfy, Černá Jessie, Toulavý song, Tulácký blues, Zlý trápení, Ročník 47.
