Press "Enter" to skip to content

Potkali se u Stráníků

O Stránících jsem slýchal kdysi dávno, pak nějak ne a v poslední době se s nimi potkávám pravidelně na festivalech, kde hrají a zpívají jako Stráníci, nebo jako PPM Revival (což neradi slyší) a jedna třetina z nich, Mirek Ošanec, mi obvykle hovoří do konferování. Na desce jsem je zpozoroval ve skladbě Sejfy – to se mi jen zdá V. Nedomy, kterou jsem si oblíbil na Portě 1986 a od té doby si ji přehrával jen a jen z té desky. Nová verze na jakémsi výběru mi usnadnila možnost podělit se o ni i s posluchači Countryradia.

Tato písnička je také opět tím nejcennějším, co nacházím na albu Písničky, které jsme potkali, a to nejen z mého subjektivního hlediska, ale i z hlediska objektivního, protože jediná byla hůře dostupná. Ostatních 11 písní je k mání v desítkách verzí na desítkách nosičů. A právě ten výběr je to, co hodnotu desky devalvuje. Chápu, že Stráníci chtěli především natočit písničky, se kterými se opravdu potkali – potkali v tom nejširším slova smyslu, dlouho je neslyšeli, často je hráli, mají je rádi, mají je rádi lidi, něco sdělují za ně nebo obecně, a udělat tak radost především sobě, pak autorům těch písniček, a předpokládali, že potěší i posluchače.

obalNo, potěší i nepotěší. Potěší ty, kteří doma moc desek nemají, spíš chodí na živé koncerty a tady budou mít to, co Stráníci rádi hrají a posluchači rádi poslouchají v podstatě kdekoliv od kohokoliv. Pokud si ale posluchači desky kupují, desku Stráníků si asi nekoupí, neboť to už všechno doma mají a projev Stráníků není dostatečným důvodem: je plně ve službách těch písní. Za všech jiných okolností by to byl klad, i tady to Stráníkům ohromně slouží ke cti, že se snaží respektovat ducha písničky, její zažitou podobu a vcítit se do ní a předat jí pokud možno co nejblíže té podobě, v jaké je mezi lidem zažitá. Jenže současně tím pomíjí jeden z důvodů, proč si album koupit. Stráníci znějí příliš „jako" – jako původní interpreti. Nepomáhá, že jejich snaha respektovat písničky se zdařila, spíš jim to škodí.

Na desce dobře polovinu tvoří Ryvolovky, z nichž snad Dlouhá neznámá není notoricky známá, z druhé poloviny pak Černá Jessie J. Šlitra a P. Kopty je hned za písní Sejfy – fyzicky i kvalitativně. Toulavej song (Gentle on my mind) je alespoň v té méně frekventované verzi a pak ještě Zlý trápení je z těch méně obehraných. Ale – jak tak na to koukám, tak jsem si vlastně vybral a oblíbil 4 věci z 12, tedy plnou třetinu. A s ohledem na zbývající Ryvolovky, třeba na To bude asi tím, ke které mám taky osobní vztah, a Ročník 47 W. Daňka a Tulácký blues Pacifiku mi vlastně ta deska vyhovuje ze třetin dvou…  Tak co tu vlastně remcám…

Ale stejně bych radši nějaké jiné „stránícké" písničky a třeba i jejich verze písní tria PPM – ty jsou totiž tady vzácné. Na CD by se to bylo bývalo vešlo a písně tria PPM by i koncepčně zapadly. Co, Stráníci, určitě jste toho potkali víc, ne?

Stráníci: Písničky, které jsme potkali, 2006, 37 min. *******
Song abonenta JZ dráhy, Dlouhá neznámá, Hobo, Sochám brečí déšť na obočí, Tunel jménem čas, To bude asi tím, Sejfy, Černá Jessie, Toulavý song, Tulácký blues, Zlý trápení, Ročník 47.