Press "Enter" to skip to content

Exotické ovoce

Dlouho nechal čekat Pavel Dobeš své příznivce na nové CD, ale dočkali se konečně na podzim letošního roku. Dlouhé očekávání pak mívá zpravidla za následek zvětšování nadějí a pak jejich následné splasknutí a přechod ke zklamání. Trochu jsem se toho bál, ale hned na začátku je třeba říci, že se tak nestalo.

Pavel Dobeš se na CD Banány představuje jakoby v určité retrospektivě či reminiscenci na to, jak zněl na svém prvním či druhém albu. Určitě je to dáno i tím, že i v nástrojích hraje nyní hlavní roli on sám a že Miloš Dvořáček vylepšuje kytarový zvuk už nějakou dobu jinde. Muzika tím ale neutrpěla – naopak, jakoby se vrátila k gramodeskovým začátkům Pavla Dobeše a zní příjemně nostalgicky a jednoduše. Ten návrat ostatně signalizuje i zařazení neznámé, leč prastaré písně Charta jako bonus. Opět hrají velkou roli silné melodie, nebo alespoň popěvky a Dobešův „polovyprávěcí" civilní zpěv s výslovností, ze které je stále sympaticky znát rodiště.

obal cdPavel Dobeš opět na albu střídá všechny svoje tváře a přitom si zachovává tu svou hlavní, mírně ironickou, s nadhledem komentující a nacházející nečekané souvislosti. I když v některých písních naznačuje, jak jejich text prožívá, je vždy cítit, jak si zachovává chladnou hlavu a odstup. Jak asi dramaticky, kýčovitě a nevěrohodně by vyznělo zpracování např. Vzpomínek (a pasáže o dukátech) leckterým z našich „slavnějších" písničkářů.

Pavel Dobeš na desce nabízí veselé rýmy a hrátky s nimi (Mery, Hery a revolvery), vážná zamyšlení obecná (Vzpomínky) i podaná vesele (Haf haf), popisy každodenního života věcné, konkrétní a přitom poetické, často inspirované ne vždy lehkým životem v ocelovém srdci republiky (Banány, Taxi), i popisy každodenního života romanticky nostalgické (Brhlík a sojka – velmi připomíná Porcelánové figurky z jiného Dobešova alba). Dobeš se vrací i k motivaci zážitky z Ameriky (Missouri), opět viděné skrz „tuzemské" prisma, a také je sžíravě kritický: Irák. Tahle písnička mě dostala děsivým veršem na začátku: Irák, Irák, Vietnam Kambodža přes kopírák" – tisíce novinových článků jsou po tomhle zbytečné. A písnička pokračuje obludným defilé mrtvých zpěváků, kteří přicházejí zazpívat vojákům v Iráku v duchu koncertů amerických umělců pro armádu, jak to mají američtí interpreti ve zvyku už od války Severu proti Jihu dodnes, aby se také jako podíleli na hrdinství. Ale ani k nám není Dobeš milosrdný: v písni Charta konstatuje, že kdo ji nepodepsal, tak ostatně tu možnost má dodnes (a už bez nebezpečí – je cítit mezi řádky).

Přesto se na něj nelze zlobit, ale jen tiše poslouchat, jak věci přesně pojmenovává. Ani tohle totiž nedokážou naši mladí i staří rozhorlení písničkáři. Možná právě střídmost v tvorbě je vyvážena silou a přesností sdělení. Z hlediska formy je třeba zmínit vršení metafor, přirovnání a nalézání souvislostí, často takových, které nás nenapadnou a pak se divíme, jak to, že nás nenapadly – Vzpomínky, část o Panu Dukátu.

Banány Pavla Dobeše jsou mezi folkovými deskami tím, čím stejnojmenné ovoce mezi rostlinami a pochutinami.

Pavel Dobeš: Banány, 2006, ********

Brhlík a Sojka, Vzpomínky I.-IV, Haló, pane Taxi, Mery, Hery a dva revolvery, Moře, Haf Haf, Missouri, Irák, Banány, Skotsko, Sedm trpaslíků, Charta.