Press "Enter" to skip to content

Jak se zpívá česky v Košicích

Muzikálnost skupin z východního Slovenska je neoddiskutovatelná. Už před několika lety mě o tom přesvědčila prešovská Hrdza a jedním z nepříjemnějších překvapení Konkursu Zahrady 2005 pro mne byl Divozel z Košic. To, že kapela ne letošním ročníku našeho největšího folkového festivalu získala diváckého Krtečka, mě tedy potěšilo. Přesto mezi Hrdzou a Divozelem existuje podstatný rozdíl. Zatímco první kapela natočila své nové album na zcela profesionální úrovni, CD Divozelu je sice příjemné, avšak stále spíše amatérské.

Nejde pouze o booklet, který se v případě alba Divozem omezuje na jeden list se základními informacemi o kapele, hostech, autorech a s podrobnostmi o nahrávání (na druhou stranu – právě toto jsou stěžejní údaje a kromě textů písní nic důležitého nechybí). Jde především o samotnou nahrávku, která trpí některými základními chybami a které schází odstup. Když jsem si na obalu přečetl, že producentem CD byl kapelník Divozelu Michal Truschan, nedivil jsem se. V tomto případě by totiž podaná ruka externisty prospěla.

Pojďme však nejprve ke kladům. Divozel má výbornou zpěvačku Lucii Horňákovou, která vedle klidné folkové či dravější polohy úspěšně zkouší i šanson (Čekám tě lásko). Přidáme-li k jejímu výraznému projevu dobře sezpívané sbory, má Divozel v tomto ohledu téměř vyhráno. Zajímavé jsou aranže, a to především díky častému zapojení akordeonu (Katka Kuchárová) i občasnému zpestření písní trombonem (Odnikud nikam). Michal Truschan jako autor navíc umí napsat hit, ať už je to nepřekonatelná úvodní píseň Odnikud nikam, obligátní Valčík nebo zmíněný šanson Čekám tě lásko.

Naopak problém má Divozel s texty, a to především ze dvou důvodů. Jednak jsou písně většinou po obsahové stránce poměrně banální. Písní o rozchodu s nadějí na návrat (Valčík) i bez naděje (Čekám tě lásko – „Co si počít s nadějí") vznikly tisíce. V těch divozelovských chybí jasně zapamatovatelný slogan nebo drobnost v obsahu, díky které bych si byl schopný příběh i po letech pamatovat. Takhle ani po několika posleších nemohu zpaměti říct, o čem je třeba píseň Tak vítej brácho, ačkoli její melodii si vybavím. A druhý problém? Michal Truschan má české kořeny a všechny písně pro Divozel píše česky. Tím možná dostává Luciin přednes pro Slováky exotický přídech, avšak mne jako Čecha zvláště její „ř" ruší. A když pak výborná zpěvačka dostane v písni nevyslovitelné „Řekneš to, co říkáváš" (Odcházím), písni to ublíží. (Vzpomněl jsem si na písničkáře Petra Sedláčka, který má s „ř" problémy, a proto se této hlásce ve svých skladbách cíleně vyhýbá.)

Chci-li tedy objektivně hodnotit debut Divozelu, musím srovnat všechny zmíněné klady a zápory. A k nim na obě misky vah přihodit ještě pár drobností: na jedné straně třeba špatně umístěné přízvuky v některých textech nebo melodii písně Dveře, až příliš připomínající Sundej z hodin závaží. Na straně druhé však musím pochválit třeba zvuk akustické kytary v předehře Čekám tě lásko.

Divozem tím pádem vnímám jako zajímavou a příjemnou zprávu o tvorbě kapely, která se na festivalech rozhodně neztratí a o které doufám ještě hodně uslyšíme. Příště by to chtělo některé drobnosti dobrousit, něco zvážit, poupravit, případně si před nahráváním nebo během něho nechat poradit a nebát se sáhnout do toho základního, tedy do už napsaných písní. Pak by byl výsledek ještě lepší a především profesionálnější.

Divozel: Divozem (Odnikud nikam - Jsou čtyři ráno – Valčík – Čekám tě lásko – Cikánský léto – Dveře – Kaberet – Tak vítej brácho – Ještě při mně seď – Píseň válečníků – Odcházím – Země má, celkový čas 43:24, vlastním nákladem 2006)