Press "Enter" to skip to content

Fotři žijí již 25 let s iniciálami P. F.

Kníže Svatopluk svázáním jednotlivě lámatelných prutů předvedl svým synům nezlomnost spojenectví. Podobně byli Panelákoví fotři poučeni pomocí jim darovaných čtyř kaktusů rostoucích v jednom květináči. Co člen kapely, to kaktus. Rostou spolu a píchají. Pokud někdo chce, může si svůj kaktus odsadit. Riskuje tím ale, že mu uschne a už si nepíchne. Všichni dnešní členové souboru, který putuje s iniciálami P. F. hudební scénou již 25 let, potom radostně slibovali (viz foto), že kaktusy zůstanou v jednom květináči a oni v jedné kapele.

Předání daru

Stalo se tak 6. prosince 2006 v pražském hudebním obýváku známém pod jménem Rybanaruby, při koncertíku věnovaném tomuto výročí, který Cimbura (nešťastnou náhodou  v popředí snímku) zařadil do svého cyklu Pořád něco. Na scéně příjemně zaplněného sálku (včetně muzikantů nás bylo něco přes třicet, plno a přitom pohodlno…) vystpoupilo jako první trio Městská, soubor založený v roce 1977 Jardou Budilem (na fotografii Zdeňka Vidláka první zprava).

Jako první hrála Městská

Zatímco páni z Městské, Jaroslav Budil a Jiří Šámal (vlevo) hráli s P. F. za všech výkladů iniciál, zpěvačka a houslistka Radka Trávníčková (uprostřed) v něm působila pouze v 80. letech, kdy nesl své první jméno: P. F. 81. Jirka Šámal zde pak pokračoval, když se kapela na začátku 90. let jmenovala Proti fšem a v následných Panelákových fotrech až do roku 2004. Jarda to má v péef nejspíš na doživotí. Městská hrála Budilovu autorskou tvorbu a její písničky se divákům velice líbily. I proto, že byly jiné, než ty Jardovy panelfotří.

Písnčkář Kyncl

Překvapivě odlišná od panelfotrovské, přemýšlivá a suchým humorem jiskřící, je i takřka neznámá písničkářská tvorba kapelníka P. F. Jiřího Kyncla. Znalci si určitě povšimnou Jirkova nástroje. Je to elektroakustická kytara zn. Jolana, nástroj dnes již na scéně nevídaný a údajně dost těžce zvladatelný. Nicméně měl Kyncl po celé vystoupení nad kytarou vrch.

Jirkové Kyncl a Svítek

Překvapením oproti původní dramaturgii bylo Kynclovo pozvání Jiřího Svítka (klárinetista Vidlákovy kapely Šuplík, kterého se před časem nepovedlo vlákat do Panelákových fotrů), aby, co duo Svitky (SVÍTek a KYncl), předvedli něco prvotního péefkového repertoáru. Pro nepamětníky bylo asi překvapením, že sranda, dnes hnací síla repetoáru, se do písniček party Jirky Kyncla vkrádala až s přibývajícími lety. Oproti současné tvorbě P. F. šlo o dílka takřka smrtelně vážná…

Ušaté kvarteto

Čas po přestávce byl věnován vystoupení Panelákových fotrů, souboru, který překvapivě vstoupil až po dvacátém roce působení, v době, kdy všichni členové lámali padesátku, do povědomí širší folkové veřejnosti. Zleva: Michal Knébl, Zdeněk Vidlák, Jiří Kyncl a Jaroslav Budil. Na fotografii jako smyčcový kvartet při interpretaci písně Já v uších mám hudební sluch. Je to jedna z nejnovějších a fotografie ukazuje i novou z tisíce tváří kapely. Bylo by škoda tuto mnohatvářnost nedoložit aspoň dvěma reportážními fotoportéty umělce Budila.

Budil raperBudil bača
První obrázek Jardu zachycuje těsně před hraním jednoho ze zlatých hřebíků repertoáru, Krtka, druhý je z další pecky, Podtatranské balady, jejíž sóla Jarda zpívá v roli bači. Rád konstatuji, že v tomto večeru, vedle řady osvědčených a publikum i kapelu stále těšících písní, zazněly i písničky novější, ba i zcela nové. Mám na mysli příkladně Kynclův Rock and roll, nebo Knéblova Šarpeje, které napovídají, že i do budoucna se máme s Panelákovými fotry na co těšit.

Panelfotři

Vystoupení Panelákových fotrů, v útlých prostorách Rybynaruby hrané takřka unplugged, se velmi vydařilo a touha diváků po přídavcích byla hodně rezolutní. To, že Pochod prvních mažoretů (viz foto) byl ve shodě s playlistem posledním přídavkem, se mohlo stát jen díky pevné vůli kapely podpořené velmi pokročilou hodinou. A tak to má být, končit v nejlepším… Proto přeji této partičce rozpustilých mládenců velmi pokročile středního věku, aby to opravdu nejlepší vytvářeli ještě hodně dlouho!
 
P. F. 2007 všem, které naše polofotoreportáž upoutala až sem!

Foto Jiří Šámal (není-li uvedeno jinak), text Karel Vidimský – Cimbura