Press "Enter" to skip to content

Lepší zemřít při pokusu, než se nikdy nepokusit

První článek v roce by měl být bilanční, nebo plný předsevzetí. O tom, jaký bude tento článek, rozhodl náhodný email, který jsem měl v poště a ve kterém se mě autor ptal, zdali se jeho kapela má zúčastnit předkola jednoho festivalu, když už tam byla třikrát, třikrát byla v podstatě pochválena, ale ani jednou se do kýžené folkové Mekky nedostala. Poradil jsem pisateli emailu, že samozřejmě ano, a uvedl důvody, pro které si myslím, že ano – v podstatě jsou rozvedením toho, co já sám v reportážích z festivalů píšu: Hrát, hrát, hrát. Konkrétněji to pak byly tyto argumenty:

– jednou to přeci musí vyjít,

– skupinu uvidí i jiní pořadatelé,

– skupinu uvidí pár (v horším případě) či více (v lepším případě) dalších diváků, co na předkolo dorazí,

– skupina bude zmíněna alespoň jedním slovem v nějakém referátu z akce,

– a když nic z toho, tak prostě přibyde do seznamu vystoupení další čárka – jinými slovy, zahrají si, a toho není nikdy dost.

V tuhle chvíli neznám ani odezvu na moji radu, ani to, co poradili jiní dotázaní, jak jsem z adres vyčetl (ale myslím, že poradili totéž, co já), a tak se nechám překvapit, zdali skupina poslechne a na předkole se objeví.

Přemýšlel jsem, co tazatele a asi i skupinu vedlo k pochybnostem o smysluplnosti soutěžení. Začátečníkem už není, také má na svém kontě několik CD, většinou pochválených, čili ohlas i od recenzentské obce není tím odrazujícím faktorem, jako u někoho, kdo nedbá dobrých rad porotních naslouchajících a stále se sveřepě snaží prorazit se stejnými chybami a hláškou „oni mě nechápou". Praxi na festivalech už taky má, zbytečně velké iluze by tedy mít neměla, a to ani v kladném, ani v záporném slova smyslu, třeba o porotách a ekvivalentech porot. Postoj „už máme odsoutěženo" by ji snad ještě postihnout neměl, protože, podle vlastních slov, v tomto seriálu festivalů ještě nevyhrála. Malá motivace z důvodu malého počtu televizních kamer na našich žánrových akcích? Nechuť plout v dravé řece a místo toho se koupat ve stojatém rybníku?

Napadlo mě to především v souvislosti s tím, jak veliký zájem je o jakékoliv jiné soutěže v jiných hudebních žánrech, jak jsme mohli na konci roku sledovat. A třeba i z obavy o osud jednoho festivalu, který se podle původních informací měl s jiným spojit, ale zřejmě se naopak nějak podivně naklonuje a rozdělí. O osudu jeho předkol není v tuhle chvíli známo zhola nic. Anebo při pomyšlení na to, že někde někdo uvažuje o nové soutěži a neví, že kapelám se třeba moc soutěžit nechce. Anebo když se dívám na výsledky hitparád (a to zejména žánrových, kam soutěžící spadnou bez vlastního přičinění) a vidím rozdílné hlasovací aktivity žánrově rozdílného publika. A tedy vlastně nyní píšu tento článek především jako motivaci k předsevzetí (na to není nikdy pozdě) - titulek článku (citát odkudsi) by přeci mohl být dobré předsevzetí, nejenom pro účast v soutěžích, a nejenom pro interprety, ale i pro posluchače, ne?