Prvními soutěžícími večera byli Vořech & Jéňa z Prahy. Notování je nevidělo poprvé. Lukáš Vořech Pokorný (vpravo) se představil v minulém ročníku jako písničkář, Jéňa Procházka (vlevo) v tomto, jako člen skupiny Fénix. Určitou sympatii ve mně vzbudila úvodní písnička Čokoláda. Žel bohu, zbývající tři špatně secvičené, poněkud intelektualistické a málo uvěřitelné soutěžní písně prvotní dojem dokonale smyly. Škoda.
První soutěžící kapelou večera byla pražská Hudbanda, známá již z minulého ročníku pod názvem Triumvirát. Oproti původnímu triu zpívá a hraje v Hudbandě baskytarista, který si skromně říká dond (první zleva, malé „d" na začátku pseudonymu není překlep). Hraje spolu se dvěma ze zakladatelů první sestavy, Romanou Balcarovou – Rejkou (kytara a, kde je naladěný, i klavír) a Martinem Kurcem (vpravo), který nejen zpívá a hraje na kytary, ale také je staví. Převážnou část repertoáru skládá a textuje Martin s Rejkou (na předchozí i následující fotografii uprostřed).
Za zhruba rok, uplynulý od loňské účasti v semifinále Notování, urazila kapela překvapivý díl muzikantské cesty. Přesto, že k zenitu jí ještě přece jenom kus schází, získala Hudbanda 2. místo v hlasování diváků. Pořadatelskou radu to trošku překvapilo, ne však nemile.
Vystoupení písničkáře Aleše Rogalewicze ze Slaného (minulého ročníku Notování se zúčastnil jako polovina Padua) mě, žel, neoslovilo. Setkání s údajně humornými texty, které pro něj vtipné nejsou, i když se někteří z jiných baví, prožil asi každý. Navíc mám dojem, že se Aleš neumí plně soustředit na vystoupení a oddat se hudbě. Řekl bych, že je z těch, kteří chtějí mít celkovou situaci stále pod kontrolou a jejich projev tím značně trpí. I když mi dává Alešovo umístění na 5. pozici diváckého hlasování za pravdu, připouštím, že možná hlásám bludy. Všichni jsme omylní.
Turnovská skupina Pranic, naprostý nováček Notování, mně, Pražákovi, připadá být poněkud zvláštní. Všichni její členové jsou amatérskými divadelníky a paní učitelka Alena Tomášová (akordeon, zpěv) navíc vede dva dětské divadelní soubory. Kapelníkem je autor většiny repertoáru, evangelický farář Ondřej Halama (kytara, housle, zpěv). Jeho tvorba je lidsky křesťanská. Tím chci říci, že z ní netrčí zaťatá pěst ideologie. Zpívá se v ní o životě, jaký je, a o radosti z něj. Proto se mi písničky Pranicu líbí.
Dalšími členy tohoto „vlasteneckého hudebně-divadelního spolku ze zápraží Českého Ráje" jsou Alenčin manžel Franta Tomáš (vlevo, hráč na elektrické i akustické kytary, s minulostí sahající od metalu až po klasický rock) a Honza Dékány řečený Deky (vpravo, baskytarista s hardcorovou minulostí a souběžnou poprockovou součastností). Když jsem blahopřál Martinovi z Hudbandy k postupu do semifinále, řekl mi: „Víš, my to druhý místo hrozně přáli Pranicu." Naopak, Ondra Halama a jeho kapela byli 3. místem nadšeni: v předjarním čase očekávají Tomášovi radostnou událost, která by kapele účast v dalším postupovém kole dost pravděpodobně zhatila.
Mezi brdské samorosty patří muzikant samouk, písničkář Jirka Řehulka, který se zúčastnil již dvou ročníků Notování (z toho 1x v semifinále). Jeho původně křehká tvorba, v začátcích značně poznamenaná písničkářstvím Hutkovy generace, se v posledních letech oprostila vzorů a překvapivě nabrala trochu buřičství a posměváčkovství. Sleduji Jirku už řadu let a jeho písničky se mi líbí čím dál víc. Nikdy nebude hvězdou, ale rozhodně patří mezi dobré písničkáře a dělníky muziky, kteří jsou nepostradatelným gruntem českého muzikantství. Potvrzuje to i bodový náskok jeho 4. místa v diváckém hlasování oproti místům dalším (viz Aktuality iFOLKu z 5. 1. 07).
Jana Ježková, Bobina Horvátová, Romana Žežulková a Romana Tomášková (zleva doprava) jsou čtyři děvčata, která se narodila a společně chodila do školy a za klukama v Blovicích na Brdech. Začátkem roku 2005 se tyto již mladé dámy začaly bavit při láhvi sektu o založení kapely. V září téhož roku, jako Přelet M. S., zazářily ve své veřejné premiéře na Příbramském huntíku. V září 2006, na závěr úspěšné festivalové sezóny, vyhrály rozhodnutím poroty Mohelnický dostavník a teď je máme v Notování. Kapelnici Romču Tomáškovou podruhé. Dodnes velí i skupině Toman a lesní panna, vítězce I. ročníku Notování pod Vyšehradem. Výborný čtyřhlasý zpěv a čistá sóla Přeletek, jen zřídka a střídmě podporované kytarou Romči Tomáškové, byly výrazně nejlepšími hudebními požitky soutěžní části večera. Nejen svou technickou dokonalostí, ale i svojí bezprostředností, vitálností, zdánlivou lehkostí a nakažlivou radostí z muziky i ze života.
Potom přišla přestávka. Přestávku lze využít různě. Např. k představení části pořadatelské rady. Jirka Šámal moc hezky vyfotil mého spoluspeakera a spoludramaturga Notování pod Vyšehradem Milana Plcha – Belmonda (jeho úsměv se v mladších letech podobal úsměvu francouzského hereckého idolu mnohem výrazněji) a naši inspicientku a moderátorku komentovaných pořadů z Notování pod Vyšehradem na Rádiu Folk Pavlínu Veselkovou zvanou Bublina (proboha, proč?).
Čas po přestávce, kdy jsou sčítány divácké hlasy, patří tradičně hostům programu. Tentokrát jím byl člen písničkářského sdružení Krychle Franta Vlček, nápaditý skladatel, vtipný textař a výborný kytarista a zpěvák. Uvedu-li zde, že před lety byl Franta oblíbeným písničkářem Wabiho Ryvoly, nečiním tak jen pro zajímavost. Je to i možný důvod Vlčkova dědictví tzv. Wabiho syndromu, tj. nevypočítatelné zapomětlivosti textů, kterou tentokrát, k mému překvapení, v podstatě nepředvedl. Jeho chytré písničky sklidily úspěch o to větší.
Možnou příčinou potlačení Wabiho syndromu byla účast Martina Vlčka, zpěváka s vynikající školou sborového zpěvu v souboru Bambini di Praga, který přišel s tátou zazpívat několik písniček s tím, že texty má v hlavě, jak pravil. Přirozené souznění tenorů otce a syna, které Frantovy písně obohacovalo o další rozměr, bylo velmi příjemným zážitkem. Myslím, že při nacvičení širšího repertoáru a pravidelnějším vystupování by se rodinné duo Vlčků mohlo stát velmi úspěšným… Závěrečné písně pohostinského vystoupení zpíval Franta sám a po přídavku, nádherné poetické textařské jazykové hříčce V závodní jídelně, následovalo vyhlášení výsledků a třípísničkový přídavek Přeletu M. S., vítězného u diváků, u pořadatelské rady a neoficiálně i u ostatních muzikantů.
Přeletky svůj nášup přednesly opět s neuvěřitelnou lehkostí a s lehkostí ještě větší přesvědčily svého idola Frantu Vlčka, aby se s nimi nechal ještě jednou vyfotit. Že jim to spolu sluší?
Příští, šesté a poslední základní kolo IV. ročníku soutěže Notování pod Vyšehradem proběhne v P-klubu Trojická ve čtvrtek 1. února 07 od 19.30 hod. O postup do semifinále soutěží skupiny Bodlo z Chodova u Karlových Varů, Šakali ze Střížovic a Zhasni z Nového Boru, duo Hořký kafe z Prahy a písničkáři Eva Pavlíková z Rožnova pod Radhoštěm a Jarda Střelka z Práchně. Pohostinsky vystoupí litvínovští Stráníci. Soutěž je postavena na diváckém hlasování. O posledních postupujících do semifinále můžete rozhodnout i vy! Jste srdečně zváni.
