V kapele se za čtyřicet let obvykle vymění spousta hráčů, ale duo musí zůstat tak, jak je. Vám se to s Michaelem Janíkem povedlo. Jaký je tvůj recept na šťastné hudební manželství?
Myslím, že za ta léta společného muzicírování se už oba dost dobře známe a ctíme jak své klady, tak i svoje zápory, takže je to nejspíš o vzájemné toleranci a respektu.
Vedle Michaela jsi spolupracoval například s Ivo Jahelkou nebo Vladimírem Čechem. Bylo potřeba si od partnera odpočinout?
Tak bych to neviděl. S Ivo Jahelkou mě spojuje mimo přátelství nejen písničkářství, ale i podobná společná vášeň k tenisu. Spolupracovali jsme spolu na tématickém CD „Tenisová akademie", kde je 15 písní z tenisového prostředí, a jsem stoprocentně přesvědčen, že s nikým jiným by se mi to nepodařilo dotáhnout do konce. Písničky by tak nikdy nespatřily světlo světa, a to by byla myslím velká škoda. Před časem mi vyšlo sólové autorské CD „Každej je nějakej" a delší dobu hraju hodně „ježkáren", a najednou jsem měl dost obsáhlý repertoár, který jsem nemohl uplatnit při společném hraní s Michaelem, proto i občasná spolupráce s Vladimírem Čechem, proto brnkám občas i sám.
Působili jste vždycky jako hodní chlapci, kteří proti ničemu nebojují, jejich písničky jsou zábavné a nekonfliktní. Byl i tohle důvod, že jste se udrželi spolu a že na vás lidi chodili v každé době?
Já doufám, že i v současné době působíme jako hodní chlapci, a že nám to ještě dlouho vydrží. Nejsem si zcela jist, že by všechny naše písně byly bezkonfliktní, určitě jsou ale o něčem, alespoň se o to snažíme a vždycky se snažili.
Měli jste někdy za komunistů – jako snad každý folkař – problémy s texty písniček? Nestěžoval si třeba někdo z JZD Slušovice?
Problémy s texty byly v době minulé na denním pořádku. V praxi to většinou dopadlo tak, že ve schváleném scénáři byly texty nezávadné, a na živých vystoupeních zazněly písně úplně jiné. V dobách největší slávy „Slušovické romance" nebylo šéfovi slušovického JZD panu Čubovi příliš jasné, jak to vlastně s písní myslíme, ale to jsme si při našem silvestrovském vystoupení ve Slušovicích u sklenky vína v Modrém salónku bez problémů vysvětlili.
V době dělení státu jste si přece jenom na vrcholná politická témata troufli: Sbohem Slovensko, Moravo Moravo… Nebo to pro vás byla taky příležitost si udělat z něčeho srandu?
To je spíš otázka pro Michaela, ale tenkrát totiž politici stále o rozdělení jen mlčeli a zatloukali. My jsme pak jenom zazpívali o tom, o čem se mezi lidmi všude mluvilo, a moc jsme si reakcí publika užívali. Mimochodem při našich začátcích na Karlově mostě v Praze roku 1968 u sochy sv. Kajetána zněly písně povětšinou na tehdejší politické klima.
Kulaté výročí svádí k bilancování a k ohlédnutí. Plánujete něco takového?
Nic velkého neplánujeme, proč taky. Já mám opravdu velkou radost z bilančního 2CD Paleček a Janík „Hele lidi" – 40 písniček / 40 let spolu, které vychází u firmy Supraphon už za necelý měsíc, 23. 2. Hezký poslech!
Máte ještě po tak dlouhé době sílu a inspiraci psát nové písničky? Existuje vůbec ještě nějaké téma, o kterém jste nikdy nezpívali?
Já ano. Témat, o čem zpívat, jsou mraky, stačí jen je dobře a vkusně zpracovat, a to není málo. Michael to naštěstí pořád umí.
