Už dlouhou dobu se na vašem webu objevují zmínky o natáčení nové desky. Takže: jak to právě teď vypadá?
Honza: Jsme ve stadiu polotovaru. Basa a bicí kompletně nahrány ve Studiu Macac, moje kytara také, harmonika víceméně hotová, sólová kytara právě nahrává a zpěvy začínáme od března. Až budeme mít sejmuté nástroje, začneme uvažovat, kde to smíchat, ale pravděpodobně se bude míchat v ústeckém studiu Českého rozhlasu Macac. Do velkých prázdnin bychom chtěli mít desku hotovou. Tak jsme si rozvrhli práci.
Vylouply se písničky ve studiu tak, jak jsi to očekával? Nebo jsi něčím velmi překvapen a něčím naopak zklamán?
Honza: Víceméně zní, jak jsme očekávali. Před nahráváním jsem analyzoval rychlosti písniček ze zkoušek a koncertů, stanovil tempo a nahrál písně na jednu kytaru s jedním hlasem přesně podle metronomu. Rozeslal mailem v mp3 kapele a každý se vyjádřil k rychlosti – zda ji zrychlit, zpomalit nebo nechat být. Překvapen jsem snad jen tím, že pomalé písně zahrané podle metronomu zní mnohem lépe, než když jsme je hráli pocitově. Při nahrávání jsme už věděli, jak budou znít.
V sestavě kapely se neustále objevují a po čase zase mizí bicí. Teď je tedy zase éra s bicími, ale mám pocit, že jsi ještě v létě tvrdil, že bicí už nikdy…
Honza: Minule ses ptal, zda se nám už někdo nabízel, že by s námi chtěl hrát. Odpověděl jsem, že ne. Nedávno se to stalo, pozvali jsme bubeníka Matouše z Kmotra, zda by nám na desku nahrál nějaké bicí. Připravil se bravurně a nakonec nahrál bicí do všech písní. Koupil si i tišší bicí s tím, že by si s námi občas rád zahostoval. Po lidské stránce je velkým přínosem. Tak jsme ho vzali do kapely. Lidskou stránku považuji za důležitější než hudební. Navíc on je hudebně velmi schopný.
Změnilo se nějak aranžmá pro verzi s bicími? Necháváte bubeníkovi prostor pro samostatnou exhibici?
Honza: Bubeník Matouš si bicí vymýšlí sám, moc do toho nekecáme. Buď se nám to hodně líbí nebo hodně nelíbí a pak to předělá. Na sobotním IFolk JAMu jsme hráli vše s bicími, celé vystoupení nahráli a analyzovali. Některé písně budeme hrát jinak, některé bez bicích a některé se nám líbí, jak jsou. Mé srdce tluče folkově. Dohodli jsme se, že některé koncerty budeme stále dělat unplugged bez bicích, třeba po čajovnách. Posluchači si budou moci vybrat mezi akustickým či tvrdším typem vystoupení. Každému, co mu bližší jest.
A nedá mi to zeptat se na podobnou rotaci zpěváka Michala Pravce. Přišel, na jaře byl na odchodu, ale udrželi jste ho. Nebo se zase něco změnilo?
Michal: Vidím, že asi budu muset to objasnit sám a trošku podrobněji 🙂 . Předem chci říci, že Načas i svou druhou kapelu Kmotr mám hrozně moc rád, a pokud to půjde, budu v nich působit co nejdéle. V mém osobním životě se však odehrálo poslední dobou několik vážných změn, a ty zamíchaly i s mírou působení v kapelách. V současné době buduji nové „hnízdečko lásky" se svou novou partnerkou a k tomu mám zaměstnání, které mě docela hodně vytěžuje. V tom nedostatku času pak hledám skuliny pro zpěv v obou mých kapelách. Nechtěl jsem být brzdou pro některou z kapel, a tak střídavě té či oné jsem vzkazoval, že toho asi nechám, abych je nezdržoval. Načas mně ale šel naproti. Měl pro mou vytíženost větší pochopení a vůči mně zavedl volnější režim. Kmotr to pomalu začíná chápat také (co mu jiného zbývá? :-)). Holt jsou to všichni moji dobří kámoši a ani jednu partu nechci proto zradit.
Ty máš ohromnou praxi v dávání inzerátů a testování různých muzikantů. Když je teď sestava kapely konečně stabilní, nechybí ti to hledání a věčné začínání? Nemáš potřebu rozjíždět bokem další projekty?
Honza: Ne, občas se dívám do inzerátů, kdo koho hledá, a jsem rád, že nemusím teď nikoho hledat. Říkám si, že každá snaha musí být dřív nebo později oceněna a přeji i jiným kapelám, aby našly toho, koho hledají. Bokem žádné projekty nemám potřebu rozjíždět. Maximálně si nahrát některé své staré písničky, ale to zas poprosím kluky, zda by mi to do počítače nahráli.
Poprvé se seskupení s názvem Načas objevilo v roce 1995, to už je hodně dlouho. Jak se daří odolávat krizi středního věku, nástupu zakládání rodin a stavění stavebnicových kostek s dětmi? Je těžké vydobýt si čas na cvičení, hraní a zkoušení?
Honza: Zkoušíme jednou týdně u nás ve školní družině. Oficiální den je pondělí, kdo chce, ten přijde. Když nemůže většina, tak se zkouška zruší. Hrajeme vlastně jen v Praze. Je třeba se smířit s tím, že Načas není pro většinu kluků prioritou, a s tímto faktem se pak stavíme k našemu hraní, četnosti koncertů a podobně.
A takové novinářské klišé na závěr: co nového chystá Načas pro letošek?
Honza: Novou desku, která se bude jmenovat Tmavana. Pak si sedneme a řekneme si, co bude dál.
