Z prvního CD o zvířátkách pro děti jsem byl celkem nadšen, ale nečekal jsem, že by se po té záplavě písniček dalo ještě něco smysluplného najít. Jak se ukazuje, najít se dalo, i když je poměrně evidentní, že je to „druhá volba", tedy možná to, co neprošlo na prvním CD, protože to ale mělo úspěch, tak se zkusilo, že by i ty „dvojky" zabraly. Ale to jen tak uvažuji, dělá se to tak se vším, zejména u filmů a podobně.
Nemusí to být taky samo o sobě nic zlého a v případě Havěti taky v podstatě není. Můžeme to i interpretovat tak, že druhý díl je sestaven z náročnějších kousků. Už třeba proto, že lehké nenáročné chytlavé dětské popěvky jsou zastoupeny tak z poloviny a z druhé poloviny jsou záležitost, při dobré vůle nazvatelné „náročnější", při troše zlé vůle pak je možno je označit jako vaření z vody či nenapadnuté melodie. U textů tomu tak není – díky své stručnosti a tomu, že texty o zvířátkách se nepíší na zakázku, ale ve volných chvílích, kdy se textující spíše baví, než aby mu šlo o peníze a život, vesměs všechny obsahují nějaký vtipný nápad, metaforu, obraz či situaci nebo personifikaci zvířat. Některé vám utkví v paměti hned napoprvé (Pamětník, U Žatce, Had), jiné si asi budete muset zopakovat, abyste si všimli všech jejich nuancí (Krokodýl vegetarián, Pavoučci, Bakterie Božena), ale asi žádný vás nenaštve. A to je v počtu 27 skladeb, či spíše skladbiček (málokdy přesáhnou výrazněji 2 minuty) docela výkon.
Ukazuje se, že píseň o zvířátku má ve svém repertoáru skoro každý, někdo úplně kontinuálně se svou jinou tvorbou (R. Tesařík: Krokodýl, P. Janda: Pavoučci, Trchová-Rak: Bakterie Božena, P. Skoumal – Angličané), u někoho je znát, že mu z jeho repertoáru trochu nepřirozeně a bezradně ční (Raven – ale u něj se to točilo, tak chápu, překvapivě CaK Vocal v písni o hlemýždích – ale rovněž Cerhova píseň o Bílých křídlech motýlích se Spirituál kvintetu povedla, J. Lábus zpívá Mládkovu píseň a moc mu to nejde, tématika zvířat bude na rozdíl od pocitů mladé generace asi duu Nestíháme spíš cizí – Chroup nedosahuje jejich standardů, podobně působí R. Pastrňák v Kuřátku od maminky), jen M. Žbirka je prostě komplet za mimoně svou anglickou písní.
Hodně příjemně mě překvapil V. Koubek písní o Slonovi nebo S. Janoušek po letech zase konečně originálním nápadem melodickým i zvukovým o Strašidle skříňovém. Jana Koubková odvážně pojmenovává svůj podíl na CD Koktavá kráva, jenže se úkolu zhostí s takovou bravurou, že nikoho ani nenapadne dělat nějaké oslí můstky s názvem písně. Hezkým zpestřením jsou i dvě polské věci v podání Radůzy a R. Štolpy.
Jedním z vrcholů je Hejmův Pamětník – zvířecí variace na Mládkovy Prapraprapředky, dalším Dědečkova U Žatce (jakoby pokračování Kuna ví), třetím Hlasova Chobotnice a zmrzlina a čtvrtým Samsonův Had. Naopak bezpohlavně nevzrušivá a bezbarvá (jako ostatně celá tvorba) je Píseň pro Alenku I. Frühlingové a bratří Orffů (Alenka je zřejmě mrtvá a tohle bylo rekviem, aby ji to náhodou neprobudilo) nebo skladba jakéhosi tělesa označovaného Sanyland (Modlivky) či Turista v podání Vladimíra Čecha – jenže tady je autorem kompilátor alba J.Sedláček (?) – anebo Botafogo s písní Chumelí (ale tady aspoň jakýsi náznak romantiky a křehkosti je).
Ale faleš a obchod se tam nenajde, v tom jsou zvířátka silná. Úplně nejvíc ale obdivuji autora kompilace – Jiřího Sedláčka (? – je uveden jako autor námětu). Dát dohromady tuto kupu písní vyžaduje buď trpělivou archivní práci, nebo velký rozsah znalostí repertoáru našich interpretů a přehled o nich. A to nejen žánrových. Vysloveně překvapením je, že se na CD objevují například V domě straší duch dvojice V+W nebo Mládkův Páv či Chyťte brouka O. Havelky – že si na ně kompilátor prostě vzpomněl.
Děti si asi budou zpívat jen některé písně, jiné zaujmou dospělé, potěšeni budou jistě i encyklopedisté a sběratelé rarit – celkově ale deska vyhoví asi širšímu okruhu posluchačů, než bývá zvykem, a přitom nenaštve, protože písničky, které vám nevyhovují, jsou aspoň krátké. A tak ji mohu doporučit k poslechu, aniž bych musel zvlášť varovat před slabšími kousky – pokud takové najdete, aspoň vás zaujmou jako studijní materiál, který interpret má jaký vztah ke zvířátkům (leckde je poznat, že interpret faunu miluje pokud možno s nějakou oblohou a pečenou), ale odpor k živočichům asi nemá žádný z nich. Ale to nejdůležitější už jsem naznačil: kdyby tak takhle s invencí pracovali všichni kompilátoři, to by nám bylo hej. To bychom poznávali interprety jen z jejich lepších nebo alespoň netušených stránek, zapomněli, že existují peníze, které za většinou kompilací hlasitě cinkají a šustí, a začali zase věřit na ideály. Tohle CD tomu trochu pomohlo, díky za něj.
Havěť všelijaká 2, Indies MG Rec., 2007, 66 min., 27 písní ********
