Deska v textech plná intelektuálních tajů, těžko dešifrovatelných slovních spojení a dvojsmyslů, přesycená církevní a náboženskou symbolikou a tematikou, neustále někdo sní, létá, vidí signály a znamení, velebný (leč neznělý a monotónní zpěv), velebná (leč minimální) instrumentace a taková základní chyba v načasování vydání! To se to ale pak daleko hůře věří nadčasovosti, obsahu a osvícenosti textů, když si autor nedokáže při vší své jasnozřivosti v textech zobrazené věci světské a pozemské naplánovat jinak, než že deska vyjde v takovou dobu, že o ni volitelé Andělů ani uchem nezavadí. A mohli jsme mít dalšího neznámého Anděla a s předloňským mohli vytvořit dvojici.
Drobný rozdíl v pořadí písní v bookletu a ve skutečnosti a gramatická chyba v průvodní bajce už jen nepatrně dokreslují pocit, že ono to nebude tak prorocké dílo, jako spíše póza z nedostatku invence, či nadbytku svatozáře. Použitá ruština vedle indické bajky to jen podtrhují, ruština je v bookletu ovšem zatajena. Že by „odvážný" náznakový jinotajný exkurs k pravoslaví pro statečné? Tam je to světlo. Na východě. Ta odvaha! Dneska.
Nudit se budete zaručeně od začátku do konce. Po první písni už znáte zbytek, alespoň z hlediska zpěvu a hudby, a tedy i z hlediska kapacity autorovy invence. Bezcílně se převalující tóny z jeho dílny připomínají zvukové podkresy zpravodajské TV. Když si přelétnete texty, ušetříte si 40 minut života. Stejně nepochopíte je ani jejich výběr. Uvádím příklad: Velebná jasná svatá ikona okna svatozář barvy zlata nad hlavou lesa jasně rozžatá na dlaních zahrady jabka stigmata. V diskusi uvítám jejich rozbor, namísto osobních invektiv. Některá mi něco připomínají: Sám je ten malíř sám a plátna plná ran a plátna plná ran – jo už vím, Fr. Stralczynský: Praha plná hvězd (Námořní?) – tam to ale aspoň žvatlá dítě. Pouze sem-tam lze při velmi dobré vůli nazvat text statickým zachycením okamžiku, byť je v textu hluboký vnitřní rozpor – když ho poslechnete, tak právě všechno propasete: Nic neopomenout, nic nepropást z tohoto dne, který se naklání. Nehybně, vážně, nevnímaje čas sledovat oknem padající sníh. A toto celé vystačí na 3 minuty 40 vteřin. Spíš ale budete mít neodbytný pocit infantilnosti, např. v Ukolébavce (ne, dost bylo citací). Ale abych byl vyvážený: aspoň v přírodních tématech (Podzimní motýli, Studánka) budete mít pocit, že jste vy nebo autoři nezešíleli.
Vepřek Karel Karel Vepřek neomylně vybral z děl slavnějších kolegů (Kolmačka, Biebl, Orten, Zábrana) ty, ke kterým by se asi dotyční dneska nehlásili, každý máme své pochopitelné hříchy a úlety. A tak jedna citace přeci jen nakonec: To máchání paží k zemi tě sráží, stačí jen ústa rozhýbat a vzlétnout. Tady jsem si to ale přeložil a rozšifroval sám: kráva za den tisíckrát rozhýbá ústa a večer se to pozná na mléce. Ale nevzletí. K čemu taky létací kráva, že jo? Apropó, kde je ta želva?
Ikona okna, Spí myrty, Plátna plná ran, O Adonai, Dva hlasy, Do jeskyní, Holubí, remorkér, Podzimní motýli, Studánka, Nic neopomenout, Ukolébavka, Dovětek, Komentář.
