Už téměř měsíc známe výsledky aktuálních cen české hudební akademie Anděl 2006. Zatímco žánrové ceny plní svou roli – ukazují to zajímavé a životaschopné na české scéně -, hlavní ocenění budí rozpaky. Letošní ročník byl sice o něco zajímavější než loňský, skupina Gipsy.cz si cenu za Objev roku bezesporu zaslouží, avšak na rockovém kolbišti určitě se urodila zajímavější alba než deska Wohnoutu, dobrá zpěvačka Anna K. má řadu skvělejších konkurentek a přes kvality Monkey Business není Matěj Ruppert naším nejlepším zpěvákem. A to už vůbec nemluvím o Síni slávy in memoriam pro Karla Svobodu. Vzhledem k tomu, že uzávěrka prvního kola hlasování (podle kterého se Síň slávy určuje) byla pouhé tři dny po skladatelově skonu, hlodá ve mně červík pochybností: Skutečně tolik akademiků hlasovalo na poslední chvíli? Nebo snad někteří svůj verdikt dodatečně změnili? To se zřejmě nikdy nedozvím. Jinak však vyhlašovatel cen zveřejnil, pro koho který akademik hlasoval v prvním i ve druhém kole, což nelze než pochválit.
Mezi více než třemi stovkami účastníků hlasování najdeme několik jmen, která mohou čtenáře iFOLKu zajímat více než jiná. Z publicistů známých z časopisu Folk & country hlasoval Jiří moravský Brabec, Tomáš Hrubý i moje maličkost (za Radio Proglas). Své lístky poctivě vyplnili Miloš Keller (za Country Radio), Ivo Cicvárek (za Českou televizi), Helena Bretfeldová (za ČRo Brno) nebo Zdeněk Schwager (za Eldorádio). Práva hlasovat využil znalec world music Petr Dorůžka, Tomáš Zeno Václavík (autor videoklipů a manažer několika českých písničkářů), Ondřej Fencl (publicista a také kapelník Hromosvodu) nebo Tomáš Polívka (publicista, krátce šéfredaktor Rock & popu). Mezi hlasujícími dále najdeme dramaturga brněnské Staré Pekárny a bluesového bubeníka Lukáše Kytnara, organizátora brněnského klubového života Jiřího Švédu, někdejšího bubeníka Trabandu a dnes redaktora Lidových novin Petra Vizinu či jednoho z hodnotitelů Desek na burze (F&C) a jinak kmenového redaktora MF Dnes Vladimíra Vlasáka. Hodnotili šéfka Colours Of Ostrava Zlata Holušová i pořadatel Folkového kvítku Jiří Hopp. Samozřejmě nevíme, které osobnosti hlasovat odmítly (o Ondřeji Bezrovi je známé, že se podobných anket ze zásady neúčastní) a které pořadatelé neoslovili (proč například Hopp ano a Nenkovský, Kolář, Barnáš či Kopřiva ne). Přesto při pohledu na hodnocení vyjmenovaných osobností odkryjeme zajímavé detaily.
Například Petra Vizinu folk a příbuzné žánry téměř zajímají. Dává přednost hiphopu (skupina WWW) nebo Ecstasy of St. Theresa. Za pozornost ale stojí, že hned ve dvou kategoriích hlasoval pro herce-písničkáře Jana Budaře a že do Síně slávy české akademie navrhuje zařadit Slováka Deža Ursiniho. Dobré gusto.
Pořadatel Folkového kvítku Jirka Hopp má rád nefolkové Tři sestry a loni objevil Gulo čar (podobně jako Ondřej Fencl). Dobrý vkus projevil volbou Ivy Bittové zpěvačkou roku i její nominací do Síně slávy, avšak nejlepší DVD podle měj měla Jablkoň. I to je dobrá volba. Ale návrh vlastního festivalu na cenu Událost roku je řekněme neetický. (Jenže podobně si Zlata Holušová navrhla už v prvním kole Colours Of Ostrava.)
Koho „naši" lidé objevovali (kromě už zmíněných Gulo čar)? Jiří Švéda navrhl na cenu Objev roku švédsko-české Facing West Trio, skutečně progresivní jazzovou kapelu. Jiří moravský Brabec hned v prvním kole vepsal do příslušné kolonky Gipsy.cz a vyšlo mu to. Žamboši byli objevem pro mne a také pro Tomáše Hrubého. Helena Bretfeldová objevila Františka Segrada, Petr Dorůžka a Ivo Cicvárek také skupinu Gipsy.cz, Tomáš Zeno Václavík Jana Budaře a Zdeněk Schwager Petra Bendeho! Pro Lukáše Kytnara byli objevem Bratři Orffové, které jsem bez úspěchu na tuto cenu sám tipoval před rokem.
V kategorii Skupina roku dal Tomáš Hrubý v prvním kole hlas Jarretu, Jiří Švéda Bůhví, Jiří moravský Brabec Původnímu Bureši, já Oborohu, Ivo Cicvárek „skupině" Jan Burian/Dívčí válka. Pro Tomáše Polívku jsou „skupinou" roku Sestry Steinovy.
Mezi zpěvačkami najdeme Irenu Budweiserovou na prvním hlasovacím lístku Tomáše Hrubého, Pavle Milcové jsem dal hlas já, Radůze Petr Dorůžka, Marii Hoffman Tomáš Polívka a Ivě Bittové hned několik námi sledovaných osobností.
V kategorii zpěváků zaujme František Segrado na hlasovacím lístku Heleny Bretfeldové, Tomáš Kočko u Petra Dorůžky (ten pro něj hlasoval i v kategorii Nejlepší popové album!) nebo Gipsy u Tomáše Polívky.
Krátká paměť Honzy Žambocha byla nejlepší skladbou loňského roku pro Tomáše Hrubého a Ivo Civárka, Jen děcko se bojí Sester Steinových bodovalo v přehrávači Tomáše Polívky, Romano Hip Hop si zřejmě často zpívala Zlata Holušová a také Lukáš Kytnar.
Do Síně slávy by Tomáš Hrubý rád poslal Vladimíra Mertu, Ivo Cicvárek Roberta Křesťana a Tomáš Polívka Spirituál kvintet. Několikrát se mezi nominovanými objevila jména Michala Prokopa (i moje volba) či Ivy Bittové, Lukáš Kytnar navrhoval Jana Spáleného.
Mezi událostmi roku stojí za zmínku poslední koncert skupiny Každý den jinak na hlasovacím lístku Tomáše Hrubého, strážnický Festival Slunce (Zdeněk Schwager) či Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou (moje volba).
Někteří „našinci" se tedy zcela drželi žánrových mantinelů (Tomáš Hrubý v prvním kole), jiní kombinovali folk a jiné menšinové žánry s popem a rockem (Jiří moravský Brabec). Nikdo však akademii nepředložil tak exotickou snůšku názorů jako kolega Miloš Keller. Pokud jsem se dříve přes určité pochybnosti o konzistentnosti jeho názorů snažil v hodnoceních hledat nějakou logiku, pohled do jeho hlasovací tabulky mě z těchto snah vyléčil. Objevem loňského roku je pro Miloše Kellera duo Eva a Vašek. Možná pokus o recesi. Ale na druhou stranu: Eva s Vaškem nepředkládají na rozdíl od Karla Vepřeka nebo Oborohu žádný názor, a tudíž Milošovi nevadí. O loňském albu skupiny Buty Miloš na iFOLKu (sekce Desky) nesrozumitelně píše: „Vočem we? Už jste trochu out khemowe." A uděluje dva body z deseti. Nicméně pro totéž album hlasuje v Andělech jako pro nejlepší popovou desku. Zajímavý názorový kotrmelec. A i když Miloš na iFOLKu vystupuje jako nepřítel world music a písničkářů a zastánce country, největší událostí loňského roku pro něj byl Czechtec 2006. Až se tedy Tomáš Kočko obklopí soundsystémy, možná najde pochopení.
