Press "Enter" to skip to content

Irský Altan, český altánek

Irská hudba a irský tanec je fenomén dostatečně známý a výživný, od jisté doby se ale fenoménem skoro větším stává i provozování irské hudby a irského tance v Česku. Fenoménem tak velkým, že bude třeba oslavit 10 let existence irského tance v Česku. Nejsem si sice jist, jestli se neslaví spíše 10 let jednoho z provozovatelů této zábavy u nás, ale budiž. Z hlediska marketingového akci nelze vytknout téměř nic – ví se o ní dlouho dopředu snad ze všech médií, objednána je hala, svědčící o představě, že irský tanec je u nás populární jako lední hokej, tak si přejme, aby to také vyšlo.

Ať už jsou okolnosti akce jakékoliv, jeden jednoznačný klad jí upřít nelze – přiváží k nám irskou skupinu Altan, včetně jejího alba, a tak máme možnost opět autenticky slyšet (z desky, a 25. 4. i živě) jak se hraje irská hudba v Irsku a jak se tam přistupuje k historickému odkazu a rozvoji tohoto odkazu. Už tady je první poučení: Přistupuje se k tomu prostě, s pokorou, tak, že se ta muzika jednoduše hraje, a ne znásilňuje. Snadno si odvodíme analogii pro naše vykradače folklóru.  Dalších několik poučení pak vyplyne ze srovnání s našimi kapelami, které jsou Irskem fascinovány. Především to, jak se zdůrazňováním irských aspektů snaží české kapely zakrýt své češství. Že prostě ty  prvky, které dělají irskou muziku irskou, v muzice v Irsku prostě jsou, zatímco v hudbě našich kapel jsou tam roubovány. A rovněž nám vyplyne i širší definice: když česká kapela česky hraje irskou muziku, nemůže to být irská muzika, ale je to World music. Už jenom pro tenhle další potřebný důkaz deglorifikace termínu World music je Altan doslova seslán z nebe.

altanNu a co samotná deska šestičlenného Altanu Local Ground z roku 2005? Něco zpívaných písní, něco tanečních instrumentálek. Vše zahrané skromně a prostě, skoro nenápadně, současně ale s lehkostí a silou. Poznáte podle toho, že ani poslední, třináctá písnička nenudí a neprudí. Nikde není úkrok ani na komerčně popularizační, ani na ortodoxně archaickou stranu možného výrazového spektra. Nástrojové obsazení neudivuje žádnými exotickými nástroji okopírovanými v keltském muzeu, vše se zvládne s houslemi, píšťalkami, kytarami, akordeonem a buzuki. Možná nenajdete silnou melodii či efektní instrumentaci, ale po poslechu si pravděpodobně uvědomíte, že právě v jednoduchosti a nevyumělkovanosti desky je síla. Pomáhá jí i střídmý, ale přesný zpěv Mairead Ni Mhaonaigh, který jí dodává prostou , mírně nostalgickou irskou atmosféru, jakkoliv by zpěvačka byla jistě schopna hlasových eskapád (= řvát jako lev) ke zdůraznění „irství", ale nemá to zapotřebí, jen by tím písně zkazila, a ona to ví.

Nu a úplně nakonec, po tom všem zjistíte, že Altan (kromě toho, že se příjemně poslouchá a alespoň zvukově nám asociuje Irsko) není ani tak poučný pro české kapely hrající irskou lidovou muziku (protože to bude vždy jako slavná inscenace Prodané nevěsty černochy a tak nějak to bereme a jsme s tím smířeni), ale je poučný zejména pro české kapely hrající českou lidovou muziku! Řekněte jim někdo, ať si jdou poslechnout irský Altan, aby pochopili český altánek.

Altan – Local Ground 2005, 46:47 ********