Nejdřív musím napsat, že mě křest alba 2+1 skupiny Šantré příjemně překvapil již několik hodin předem. Pokladna divadla totiž hlásila, že je vyprodáno. A to v poslední době nebývá na folkových koncertech (pokud tedy nepočítám koncerty Jarka Nohavici) zas tak častým jevem. Dalším příjemným překvapením bylo složení publika. Myslím, že mohu bez obav napsat, že kdo se v Praze (a Vsetíně a Českých Budějovicích…) okolo folku aktivně pohybuje, ten byl 24. dubna 2007 právě zde. A i když jsem se k popisu vlastního koncertu ještě nedostal, už nyní vám prozradím, že šlo o publikum vstřícné, vnímavé a natěšené.
Že půjde o koncert "vymazlený", dávala tušit už situace u vchodu. Vstupenky trhala Bublina (členka Pořadatelské rady Notování pod Vyšehradem, nepostradatelná inspicientka v Praze pořádaných Konkursů Zahrady…) a hned každý obdržel list papíru k výrobě vlaštovky. Tady si musím dovolit malé odbočení a vysvětlení pro ty, kteří (věřím, že jen zatím) CD Šantré ještě nemají. Na jeho obalu jsou totiž 2+1 vlaštovka.
Sál byl plný, mikrofony postaveny, světla nažhavena, nezbývalo tedy, než začít. Trio Šantré nastoupilo a spustilo první písničku. A pozornému divákovi neunikl další detail, dokazující, do jakých maličkostí je tento křest připraven. I na zcela originálním a pro tuto příležitost vyrobeném oblečení Inky Tognerové jsme mohli najít výše zmíněný motiv vlaštovek.
Když jsem napsal trio Šantré, asi se nikdo z vás nepodivil. Šantré v této sestavě působí již několik let. Tento večer byl ale jiný, stejně jako cédéčko, které zde bylo vítáno do života. Trio se postupně rozrůstalo. Ve většině písniček byl zvuk obohacen o vynikající a citlivá bicí Honzy Nohy. A to i v některých písničkách, ve kterých na albu bicí nejsou, případně které se na cédéčko nevešly vůbec. Na perkuse se v několika písničkách přidal i Karel Nohava, klávesové nástroje obsluhoval Martin Mráz, zvukem příčné flétny přispěla Pavla Šindelářová a objevily se i kytary v rukách Standy Hladíka a Michala Kadlece.
Zvuk Šantré se během koncertu měnil od zcela komorního, kdy Inka zazpívala jen v doprovodu kláves (Most), až po téměř rockový, kdy se trio rozrostlo na poměrně početnou kapelu. Co je ale, podle mě, důležité, je skutečnost, že ať v tom či onom obsazení, šlo stále o charakteristický zvuk Šantré. Hosté písničkám i kapele přispěli svým uměním, ale nevnutili jim svůj zvuk a "nepřeválcovali" je.
Jste napnuti, jak to bylo s oním zmiňovaným pojídáním alba jedním z jeho kmotrů? Tak jste se právě dočkali. Kmotři byli (jak jinak) tři: Mirek Ošanec, Michal Kadlec (ten má na svědomí, společně s také přítomným Jirkou Budvárkem Lenkem, zvukovou režii alba) a Milan Belmondo Plch – další (a zdaleka ne poslední) z přítomných členů Pořadatelské rady Notování pod Vyšehradem. A právě posledně jmenovaný pronesl pochvalná slova o muzice Šantré, načež opravdu vyňal modrý kotouček z obalu a opravdu si ukousl a spolkl. Nelíčený úžas tím vyvolal nejen u diváků, ale i u samotné kapely, která nic takového nečekala. Až po skončení koncertu nám Belmondo prozradil, že si nechal vyrobit kolečko z jedlého papíru…
Skutečné album pak bylo polito trojím (bílým, červeným a černým) vínem značky Šantré (Collection de Chantré) a zároveň přišly na řadu zmiňované papírové vlaštovky. Na většině z nich bylo napsáno nějaké to přání a slétly se na pódium v opravdu značném množství.
Než svou reportáž ukončím, musím se ještě pochvalně zmínit o dvou věcech. Byla to citlivá práce mistra osvětlovače, který si s náladami písniček porozuměl a dodal koncertu další příjemný rozměr, a výborný zvuk týmu Kubahudba v čele s Jakubem Moravcem.
A to je vlastně všechno. Pokud jste čekali seznam písniček nebo nějakou kritiku muzikantského výkonu, asi vás zklamu. Seznamy si na koncertech nepíšu, neboť o ty zde přece nejde. Na koncertech jde o atmosféru a zážitek. O setkání s příjemnou muzikou a příjemnými lidmi. Toho zde tentokrát bylo vrchovatě. A s tužkou v ruce se špatně tleská…
Foto: Jiří "Pígo" Nosek (převzato z www.santre.cz) a Katka Esserová
