Kapela Bodlo dojíždí za soutěží Notování pod Vyšehradem už druhým rokem. Loni se chlapci promuzicírovali až do finále a letos, jak zjistíte pohledem na aktualitu z iFOLKu z 6. dubna 07, je tam divácké hlasování umístilo opět. S volbou diváků souhlasím: hudební nápaditost, zpěvácký potenciál a obrovský drive této kapely si jejich přízeň zaslouží.
Baskytarista Radek Exner je po kapelníkovi Oldovi Pulkrtovi (banjo) služebně nejstarším členem Bodla, jeho jednatelem a hlavním organizátorem již 8. ročníku festiválku Chodobrnky v domovském Chodově. Houslista a zpěvák Vítek Vojtek je služebně nejmladším a spolu se Zdeňkem Smolíkem (kytara) autorsky nejplodnějším členem kapely.
Muzika dua Hořký kafe je z úplně jiného soudku než rychlé, strhující písničky Bodla. Skvěle hraný a jedinečně zpívaný autorský folkjazzík Honzy Rejhona (lubová kytara, zpěv) a Petra Babce (bezpražcová baskytara), podobně jako písničky Michala Vaňka, potěší hlavně fajnšmekry. Potvrdilo to i spokojené předení mých sousedů u stolu, publicistů Jany Tippmanové – Džexny a Tomáše Pohla.
Soutěžní část večera uzavírala skupina 4 zdi, jejíž klip v TV pořadu Namoll nedávno zaslouženě vzbudil nemalou pozornost. Kapela dobře, se znatelnou snahou o vlastní charakteistický zvuk, hraje svůj autorský, typicky jihočeský trampfolk. Zatím se ale nedovedou při hraní odvázat tak, jako Bodlo nebo Kámen úrazu. I to může časem přijít…
Baskytaru s akustickým nástrojem střídá nestor kapely Petr Sejk – Pytrísek, autor zmíněného klipu a od nedávna hlavní organizátor kapelních klubových večerů Folkování nad Lucernou v KD Máj v domovském Pelhřimově.
Po přestávce nutně musela přijít chvilka, na kterou jsem se již dva dny netěšil. Připadl mi smutný úkol připomenout Josefa Zelenku – Boba, kapelníka skupiny Bob a Bobci, kterého 3. dubna náhle zkosil infarkt. Stafáž mi dělal dlouho dopředu dojednaný host večera a já byl moc rád, že je to právě trampská skupina Lístek.
Lístci věnovali Bobovi první tři písničky svého recitálku. Že i jim při tom bylo nelehko prozrazuje tvář kontrabasisty Radka Polívky i výraz kapelníka Zbyňka Zatloukala na následujících fotografiích.
Smutek ale netrval dlouho. Lístek ho utopil ve skočnějších písničkách a královna české folkové Pannovy flétny Sylva Čekalová záhy zářila úsměvem. Jen já se musel jít oklepat do klubového baru, kde jsem zastihl kapelu Bodlo, ke které jsem na chvilku rád přisedl.
A tak jsem slyšel, jak chlapci z Bodla, když na scéně válel Jirka Matěk – Alva své, přes dveře baru dobře slyšitelné, banjové sólo, ryli do svého kapelníka: „Běž se tam kouknout, Oldo, ať už konečně víš k čemu to banjo slouží!"
Lístek dohrál, dvakrát přidal, Belmondo vyhlásil výsledky, vítězné Bodlo zahrálo tři písničky na rozloučenou a mohli jsme jít domů. Jirka Šámal, kterému chvíli před tím vypověděl službu foťák, ještě vymetl z baterií poslední elektrony, aby pořídil poslední obrázek večera: odchod stále spokojeně předoucích publicistů Džexny a Tomáše.
