Shodou okolností se mi sešla na stole trojice CD od tří písničkářů, a tak jejich tvorba přímo sváděla k porovnání. Navíc žádný z nich není nováček ani na hudební scéně ani na trhu s cédéčky.
Milan Srnec z Boskovic mě zásobuje svými snímky průběžně skoro deset let. Projevuje značnou dávku nekonvenčnosti zejména v textech a v přístupu k hudebnímu sdělení. Témata si sice vybírá standardní, občas mírně satirická a v poslední době experimentoval i s aranžemi. Na CD M.S. a Plamínky – Session 2006 má sice jen 6 písniček, ale ukázal celou svou výrazovou škálu – od popového Dělej co děláš, přes chytlavý Tramp'n'rock až po zadumanou Andreu nebo Lysohlávky. Možná ale právě tenhle rozptyl je příčinou výrazové neusazenosti a jisté povrchnosti ve zpracování téma, nahrazované efektními slovními spojeními…
Martin Rous vydává už tuším druhé CD: Samba 4U, je na něm 17 písní z vlastní autorské dílny a je v podstatě podobné tomu prvnímu albu co znám. Tedy naprostá výrazová i technická jistota hráčská i pěvecká daná praxí rockového hudebníka i hudebním vzděláním. Neřeší problémy se zpěvem, hrou na kytaru či výrazem, může se soustředit na celkovou atmosféru písniček. Z výběru na albu opět tři – čtyři vyčnívají (Betlém pro noční motýly, Žádnej malej svět, Zpívám si celej den, Brouček) jak tématem, tak zpracováním a provedením a aspirují na vlajkové lodi Rousovy tvorby. Ostatní si pak udržují standardní úroveň písničkářské výpovědi pro ty, které zaujala výše uvedená čtveřice a rozhodli se s Martinem Rousem co se týče jeho tvorby seznámit blíže. Seznámení určitě doporučuji.
Třetím interpretem je Jarda Holan, ten je na albu Holky zmalovaný doprovázen skupinou THC a soudě podle etikety, je vydáno vydavatelstvím, nikoliv vlastním nákladem. Jarda Holan má už za sebou rovněž delší hudební praxi, ale z desky mám pocit (pokud se mýlím, tak mě opravte), že je to praxe folkového písničkáře. To bude možná příčinou toho, že jakkoliv by si mohli být s Martinem Rousem podobní, není tomu tak. Doprovodná skupina umožňuje soustředit se v případě slabších melodických či textových okamžiků alespoň na aranže a hru kapely a čas od času je to potřeba. Čas od času Jarda Holan svou textovou obrazotvornost přežene do intelektuální nesrozumitelnosti nebo pustí ven i melodii, která nemá pro posluchače žádný záchytný bod. Být sám, tak by takovéto momenty posluchačsky neustál. Naštěstí těchto míst není moc a plně to vynahradí ty písně, které jsou zjevně orientovány na blues hudebně či textově – v tomhle žánru je Jarda doma podobně, jako Martin Rous v rocku. Doporučil bych určitě Zloděje, Natálii a Pro tebe má lásko.
Příjemná, vyzrálá a různorodá várka muziky jsou tyto tři desky, zlidštěná přijatelnou mírou slabších místeček, jaká máme každý.
Milan Srnec a Plamínky: Session 2006 vl.náklad, 6 písní
Martin Rous: Samba 4U, 2006, vl.náklad, 17 písní
Jarda Holan a THC: Holky zmalovaný, Kuželka 2006, 16 písní
