Press "Enter" to skip to content

Čechomoru roste v Docuku konkurence

Skupina Docuku z Valašského Meziříčí nazvala své druhé album Domrtě! Titul je to úderný, stejně jako lidové písně, které tvoří podstatnou část repertoáru. Některé pocházejí z Valašska (Zezulkovy koně, V tom hovězkém kostelíčku), další z jiných koutů Moravy (Písmo) či ze Slezska (Vdovička) a na albu najdeme i materiál slovenský (Mamko moja), ukrajinský (Kolomyjka) a stejně jako na minulém CD i rumunský (Bucegi). Pominu-li úvodní krátké intro Husle a outro Domrtě!, najdeme na nové desce dvě plně autorské skladby (Bitka, Otevřte sa, mraky) a tři zhudebněné lidové texty (Utopenec, Vina, Adámek).

„Snad žádný nástroj není pro tuto kapelu tak důležitý jako housle Lukáše Španihela," psal jsem v recenzi na minulou desku Meziřečí. Tentokrát bych to tak rezolutně netvrdil. Housle sice dál hrají jednu z hlavních rolí, avšak výrazně se dostává do popředí akordeon Romana Vavříka. Jeho táhlý zvuk tvoří základ doprovodu jedné z klíčových písní alba V tom hovězkém kostelíčku i moravského lidového Písma a společně s houslemi uspořádá opravdový koncert v instrumentálce Bucegi. Kytary Jiřího Buksy sice stále hrají spíše doprovodnou roli, avšak v písni V tom hovězkém kostelíčku je velmi vkusně zakomponovaná elektrická kytara. Bicí Karla Mikuše logicky vyčnívají především v rychlých hitech a například ukrajinskou Kolomyjku velmi svěže ženou dopředu. (Poznámka k názvu Kolomyjka: Na rozdíl od kapely preferuji tento přepis, protože písmeno и v ukrajinštině znamená „y" a nikoli „i" jako v ruštině.)

Na minulém albu Docuku mi vadil nevýrazný sólový zpěv. Tentokrát musím pochválit zejména Lucii Redlovou, která udělala velký posun ve výrazu a její sólo v Otevřte sa, mraky (mimochodem její autorská skladba) je velmi působivé. Mužské vokály sice vyniknou spíše ve sborech a v rychlých folklórně laděných písních (Bitka), ale minimálně v Písmu stojí i mužské sólo za pozornost. „Hlasově zajímavější než Čechomor," poznamenal jsem si při poslechu.

Vůbec mám čím dál větší pocit, že Českomoravské roste výrazná konkurence. Nejde ani tak o to, zda rytmicky zajímaví Zezulkovi koně (Docuku) budou konkurovat Súsedovým koním (Čechomor) nebo zda se obě skupiny budou trumfovat v krvavosti námětů (Zločin Čechomoru, Vina Docuku). Spíše se Docuku velmi přiblížili Čechomoru v živelnosti a v nasazení. Prostě hrají „domrtě!". Pokud jsem o druhém albu vyškovského Koňaboje (Omalovánky) psal, že je vyzrálejší než debut Já sa koňa bojím, Docuku na svém druhém CD vyzráli ještě víc. Pokud tedy stále platí pravidlo, že druhým albem kapela dokazuje svou životaschopnost, nemusíme se o další existenci valašskomeziříčských Docuku strachovat. Začínající kapely nechali stranou a derou se do první ligy.

Docuku: Domrtě!, Indies Happy Trails 2007, celkový čas: 43:13