Press "Enter" to skip to content

Krtci 2007 aneb mnoho povyku pro lid

O soutěži, moderování a rovných podmínkách
Po osmnácti letech dospěl Krteček v Krtka. Takové označení bylo přisouzeno jedné z nejprestižnějších cen ve folkové a příbuzné hudbě, kterou lze získat na festivalu Zahrada. Po tolika letech by se snad zdálo, že k samotnému průběhu soutěže netřeba nic dodávat. Jenže…

Na Zahradě v Náměšti na Hané probíhá klání o Krtky ve dvou dnech a na velmi dobře zvolené scéně U Kapličky se střídají skupiny i písničkáři. Nelze tedy očekávat žádný dramaturgický zázrak, a ani by jistě nebyl účelný. Každá soutěž by měla mít rovné podmínky,  nebo alespoň co nejrovnější. V tomto případě nedosažitelná záležitost, začínat rovná se velký handicap a končit obráceně – skupiny ukončující oba soutěžní dny zvítězily. Nicméně zaujmout diváky lze v jakoukoliv dobu.

Letitý problém soutěžních bloků na Zahradě (a zdá se mi, že nejen jich) se jmenuje inspice. Obvyklá zpoždění tentokrát byla vystřídána spíše pauzami a čekáním po vypadlých skupinách. To jsou právě ony chvíle, kdy je třeba pořadím případně zamíchat, rychle reagovat a sehnat dalšího interpreta. A nevěřil jsem vlastním očím a uším, když dokonce v jednom případě dostal soutěžící prostor pro další, tedy pátou píseň, jak spíkr hezky okomentoval, že se jedná už o nesoutěžní hraní. A kdože tu možnost dostal? Pavel Helan…

Moderování soutěže, po loňském velmi dobře připraveném duu Jerry Lešner a Tomáš Hrubý, se ujal Jirka Moravský Brabec. Ten zasvěceně hovořil o soutěžících, obvykle bohužel o mnoho více jen o těch, které blíže znal. Anebo má představa o tom, že při soutěži bych se především rád něco dozvěděl o interpretech, je scestná? Jirka je jedním z nejlepších moderátorů Zahrady, ale sedí mi spíše na velké scéně nebo u písničkářů.

Pojďme se tedy podívat na to, jak jsem jednotlivé skupiny a písničkáře slyšel já. Jedná se samozřejmě o subjektivní pohled, pohled na vystoupení s pouhopouhými čtyřmi písničkami.

Kdo hrál o Krtky – den první
PASS mne neoslovil, muzika to byla živá, až folk-rocková, se svižným závěrem. Ale dobrý základ tu nepochybně je.
Krystyna Skalická a Barbora Baronová – písničkářské duo pělo nejen v těšínském nářečí. Interpretačně dobré, zajímavá inspirace lidovou muzikou.
Následující Bodlo šlo do soutěže z pozice náhradníků (má-li soutěž takové náhradníky, svědčí to o její vysoké úrovni). Interpretačně výborně zvládnuté, živé, hutný proud zvuku valící se do publika. Folk v bluegrassovém obsazení a s bluegrassovými kořeny.
Rockový původ má písničkář Petr Bublák. Zpívá nezaměnitelným chraplavým hlasem. Jednotlivé písně bohužel splývaly v jeden blok.
Velká sestava podpořená bicími – Karpatské horké – předváděla úpravy lidových a pseudolidových písní v osobité, ale těžko stravitelné interpretaci.
My3.avi se do diváků opřeli svižně, velmi jistě a ve formě. Těžko jednoduše definovatelná hudba. Folk s vlivy rocku, popu, jazzu, country a směle můžete dosadit další žánry. Přesto v nezaměnitelném podáním. Jeden z vrcholů soutěžního dne.
Duo skvělých instrumentalistů Hořký kafe. Folk-jazz v precizním výkonu a z písničkářské šestice v soutěži dle mého to nejlepší.
Pavel Helan s kapelou předvedl dvě podoby tvorby. Jednak písničkářskou a jednak tvrdší muziku s folk-rockovou podporou kapely.
Sanyland se utápěl ve velkých hudebních plochách. Na první dojem oddychová, přesto ale řemeslně velmi propracovaná hudba působila v proudu soutěžního bloku trošku monotónně.
Dobře znějící akordeon, který nebyl jen módním doprovodným nástrojem, vévodil vystoupení skupiny Akustik Rauš.
Burana orffchester – balkánský šraml nejlépe přirovnatelný k původnímu Trabandu. Jen s tím rozdílem, že obdobný zvuk vytváří trojnásobný počet muzikantů a že texty nepatří k silným stránkám kapely. Pro mne mnohdy jdoucí za hranici vkusu až k podbízivosti. Vystoupení se skupině vydařilo a kontakt s publikem navázala rychle. Prostě mnoho povyku…

Kdo hrál o Krtky – den druhý
Surikhata Trio přinesla po ránu poetiky snad až příliš. Písničky se bohužel trošku míjely s publikem.
Slovenské duo Oli&Lu má zpěvačku s výrazným a příjemným hlasem. Aranže folkově jakoby v osmdesátých letech a ze srovnané řádky živěji vyskočila jen ta poslední.
Zvládnuté nástroje, zpěv a to včetně dynamiky, přesvědčivé podání – to vše jsou přednosti jedné z nejlepších skupin soutěže – tria Epy de Mye. A to jsem ještě nezmínil vlastní autorskou tvorbu, která by dokázala zastínit mnohé písničkáře.
Jiří Míža je zkušený bluesman s příjemně znějícím kytarovým doprovodem. Na venkovní scéně těžko ovšem výrazněji osloví posluchače.
Přelet M.S. – takřka vokální dívčí kvarteto, jen s občasnou podporou kytary. Bezprostřední, přirozeně působící a příjemně osvěžující povedené vystoupení.
Bossorky – částečně rodinné a vícegenerační uskupení. Písničky s lidovými i country motivy velmi citlivě vymyšlené. Aranže, interpretace, vše ladilo stejně jako jejich barevně letní šaty.
Z Košic nám irskou muziku přivezli Irish Rose. Dle mého nejlepší slovenský soutěžní interpret. Instrumentálně skvělé, poctivé.
Pavel Helan se kvalifikoval i jako písničkář. Přinesl vtipné texty a interpretaci, kterou zaujal diváky.
Humoru není nikdy dost. Panelákoví fotři ho přinesli vrchovatě. Pobavili skvěle a škoda, že zvolili ne právě nejšťastnější kombinaci písní.
Nejzkušenějším a nejostřílenějším v soutěži nepochybně byla Sekvoj. Tramp-folk šlapající bez zakolísání ve strhujícím podání.
Uzavírající Načas se své dobré pozice zhostil se ctí. Zkušenostmi vypilované folk-rockové písničky, rytmický dokonalý stroj jasně naznačoval vrcholnou formu.

Co mi v soutěži chybělo?
Písničkáři. Vybraná šestice nepochybně instrumentálně velmi zručných muzikantů jakoby posílala zprávu o jedné části písničkářského spektra. A že by Martin Rous a Nestíháme neoslovili diváky v Náměšti více prostě nevěřím. Zdůvodnění, že za rok se nikam neposunuli (viz „zahradní" zpravodaj) mi přijde právě v obou případech poněkud nepatřičné. Zejména v souvislosti s vítězným Pavlem Helanem, který mne vloni na Zahradě oslovil většinou právě těmi písničkami, které jsme od něho slyšeli i letos.
Chyběla mi, ale to není problém jen letoška, písnička. Obyčejná trampská, folková či jiná písnička, která by mi zněla v hlavě a kterou bych měl chuť slyšet znova a znova. Tedy, přece jen si jeden refrén zpívám i po Zahradě – o tom, jak se topí stovky Amorů v lavoru, takovém tom oranžovém…(poznáváte taky?). Zkrátka instrumentálních výkonů až k hranici virtuozity dostatek.

K výsledkům
U diváckého hlasování lze polemizovat snad jen o nasazování jednotlivých soutěžících. Čtveřice diváckých Krtků – Burana orffchester, Načas, Epy de Mye a Pavel Helan je tak rozdílná, že si jistě svého koně každý divák ihned označí. Těžko však asi najdete někoho, komu by na stupních nejvyšších vyhovovala celá tato sestava. Jiné je to u Krtka od redakce Folk&Country. Sanyland je nepochybně velmi dobrou skupinou, ale osobně jsem U Kapličky slyšel tentokrát lepší výkony.

To nejlepší na závěr
Zvuk na soutěži nesnese jedinou připomínku. Honza Friedl soutěžní maraton zvládl naprosto s přehledem, rychle, perfektně a bez jediné chybičky. Klobouk dolů.

O Zahradě i soutěži
Pokud jste z výše uvedených řádků nabyli dojmu negativního, musím vás zastavit. Samotná soutěž i celá Zahrada tentokrát se stala záležitostí příjemnou. A proč tedy tolik připomínek? Prostě jen proto, aby za rok mohlo být ještě příjemněji.