Vlasta Jareš zve Půjdem spolu bratře a bratr netuší, že je to cesta do pekel. Boha asi nepřivoláme, budeme-li o něm 12x stejně pomalu a unyle zpívat a vystavovat na odiv svou pokoru k němu. I když možná, že je nějaký nový směr v náboženství, který právě tento druh okaté pokory vyžaduje. Představuji si autora, jak klečí před ukřižovaným Spasitelem, zpívá, a ten Spasitel v duchu onoho normalizačního vtipu říká: Ještě že mám přibité nohy. **
Jiří Bílý je interpret stižený pedantskou pečlivostí a úzkostlivou přesností. Tohle všechno přenesl Na tělech ryb i na své CD a působí to stísňujícím dojmem. Není pěkné takhle předávat posluchači své stíhy a noční strašidla. S V. Jarešem má společné melodické nenápady a epickou žvanivost, Jiří Bílý aspoň ovládá víc nástrojů a zjevně je alespoň poslechově školen v měkčích odrůdách rocku, nelze-li se soustředit na texty, aspoň jeho aranže nenudí. ***
Martin Hejnák má štěstí, že jej mám zafixovaného jako mladičkého písničkáře snažícího se oslnit porotu experimenty na základních kolech Porty, ale přeci jen si říkám, že to už je let a že by nějaký pokrok mohl být znát. Třeba nějaký ten melodický nápad či logická výstavba a struktura písničky. Útěchou mu budiž, že kdesi u Kolína má také souputníka, a taky, že dokud hledá Více chrámových vln, tak alespoň nekončí u unylosti a blazeovanosti jako jeho dva výše zmiňovaní kolegové, jakkoliv je při tom hledání stále více textově nesrozumitelný a hudebně nečitelný. Ale naděje umírá poslední, že jo. **
Doufám že Jana Vebrová, jako jediná zástupkyně něžného pohlaví v této várce, nebude plakat jako jiná její kolegyně, když jsem psal o jejím CD a tím jí dělal reklamu. K CD Kykyrý ale nijak jinak nelze přistoupit – černobílým obrázkem děvčátka s tahací harmonikou naznačuje, ke komu by se ráda hlásila, poslechem CD však ukazuje, že to bude ještě dlouhá cesta, ani ne tak o image, jako spíš o obsahu. Je třeba něco prožít, než se člověk stane Radůzou (a je třeba získat pár ocenění, než jí zase přestane být – ale to by bylo o jiném CD), do té doby je to póza. Témata jsou z druhé ruky, to je celé. Možná měla začínat albem Kokodák. I tak ale má hvězdiček skoro nejvíc. ****
A dvě kapely na konec. Psalterii a její blábolivé Balabile mi kolega MT odmítl zapůjčit s tím, že bych mu ho pohaněl, taxemse dočkal konečně až teď – a výsledek je lepší, než bylo mé očekávání. Kolega MT se nemusel bát, jak vidno, CD spadlo do kategorie těchto „hromadně hodnocených". Psalteria patří k těm kapelám, které mají alespoň zbytky úcty k odkazu předků a neplení pokladnici lidové hudby tak bezostyšně. ****
Domů. Do Prahy. Do Podolí. Do lékárny. Do cuku. Do mrtě. Do p****e, abych parafrázoval Járu C. Ne, počet hvězdiček ještě není hodnocení, to je teprve tady: * A ta jedna hvězdička je jen za věrné zkopírování chyb všech folkloteroristických kapel, které natočily CD dříve. Naštěstí v postižených zemích asi neuslyší, co Docuku provedli do mrtě s jejich folklórem, jinak bychom tu měli další třicetiletou válku. A zasloužili bychom si to.
Uf. A teď si CD pořiďte a pište do diskuse.
PS: Nepřecházejte výjimečně níže uvedenou rekapitulaci – zajímavé na ní jsou ty časy: Poselství-neposelství, projekt-neprojekt, všem shodně dojde inspirace (=všichni řeknou co chtěli) po 43-46 minutách. Přitom na placce ještě půlhodina zbývá. Tak hluboko se do nich vryla elpíčková totalita, jakkoliv ji vlastně ani nezažili. Možná by se mohli oprostit nejprve od ní.
Vlasta Jareš: Půjdem spolu bratře ** Popron 2007 44:11
Jiří Bílý: Na tělech ryb ** Indies HTR 2007 46:52
Martin Hejnák: Více chrámových vln ** vlastním nákladem 2007, 45:29
Jana Vebrová: Kykyrý **** Indies Scope 2007 45:16
Psalteria: Balabile * Black Point 2006 44:11
Docuku: Domrtě! * Indies HTR 2007 43:13
