Press "Enter" to skip to content

Srpnové trávy

Představuji si to tak, že louka bývá v srpnu nejpestřejší – mísí se druhy kvetoucí s odkvetlými, traviny drsné i jemné, chutné nebo vzhledné a i takové, kterých si nikdo nevšimne. Zemědělec mě možná opraví, ten kdo ví, že mířím oslím můstkem k titulu Vojty Kiďáka Tomáška a Ríši Melichara Srpnové trávy, fikci přijme.

Kiďák dal sobě i posluchačům ke svým kulatým narozeninám vskutku reprezentativní dárek – ne jedno, ale hned dvě CD celkem  s 30 písničkami – vesměs novými či nepublikovanými a přidal na CD texty a fotky.  Až na jednu písničku si napsal všechno sám, a ten jediný příspěvek Melicharův má 37 sekund. V interpretaci jsou si ale daleko rovnější a podobně si rozdělili i zpívané party. Krom toho si k natáčení alba přizvali i řadu hostů, namátkou třeba Přemka Haase, Jaroslava Matějů a další.

obal cdPo desítkách let aktivního působení v trampské muzice je jasné že VKT má zřetelný a nezaměnitelný autorský (melodický i textový) i interpretační rukopis, a bylo by bláhové čekat převratné změny. Zejména když model po všechna ta desetiletí funguje. Tato mince má pochopitelně dvě strany, a tak s sebou výše uvedené klady nesou i zápory. Zápory, které za ta léta ale už patří spíše ke značce VKT a nepohoršují.

Mezi ty klady na dvojalbu najdeme písničky s tradiční Vojtovou melodikou i poezií v textech se všemi potřebnými rekvizitami bilancování (spíše nesmělých) vztahů mezi dvěma lidmi, tichého okouzlení přírodou, ale i obracení se k vyšším bytostem ve spíše důvěrném či kamarádském duchu (andělé, pánbůh) (Blíží se ráno, Co můžeš mít, titulní melodie). Z takovýchto písniček posluchač vycítí pokoru , nikoliv však bezdůvodný respekt. Některé se hodně blíží Rocky Mountains, Jen tak dál či Toulavému. Takovéto skladby také nakonec tvoří to podstatné nejen na dvojalbu, ale i v celé Kiďákově  tvorbě.

Občas si interpret udělá příjemný výlet k bluesové melodice, v textu uplatní ale spíše humorný nadhled (Všechna tvoje slova). Ale nechybí také místy až kašpárkovsky veselé popěvky, místy až dětinské (Kvočna) či povrchně veršované banální záležitosti (Svět se zbláznil), které je třeba nebrat  v úvahu ani jako humor – mají tvořit protipól k těm „vážnějším", v mnoha případech řeší i podobná témata, ale jsou spíš takovým oddechovým časem při poslechu CD, ne -li vatou. Naštěstí ani zde VKT nejde za hranice vkusu, takže výsledek je v podstatě vlastně roztomilý. Ale existují folkaři, kteří umějí tenhle poměr vážný/veselý pohled na věc vybalancovat lépe. Nicméně i mezi těmi „veselými" jsou zdařilé kousky – třeba hned ten úvodní, Hodíme si korunou.

Pokud vyposlechnete obě CD najednou, asi vám písničky splynou do dvou výše uvedených základních kategorií. Dělejte si puntíky u písniček, které vás zaujmou kladně na první poslech melodii nebo tématem a skoro s jistotou se k nim pak budete vracet. Navíc si asi každý najde jinou takovouto „sadu" a tak (k mé radosti) nemohu použít obvyklé konstatování u takto velkých projektů, a to že by bylo méně více.

Vojta Kiďák Tomáško+Ríša Melichar: Srpnové trávy,  47,32 +28,25  min,   *******