Press "Enter" to skip to content

Ema Márová jemně interpretuje vypjaté šansony

Vydavatelství Black Point music, respektive jeho majitel Oldřich Šíma má zřejmě mimořádný čuch na objevování či vyhledávání osobitých písničkářek. Ta Jana z Velké Ohrady, Sylvie Krobová a nyní Ema Márová. Každá je někde úplně jinde, ale všechny tři spojuje originální přístup k muzice, upřímnost, poctivé hledání a hudební nezaměnitelnost.

Platí to i o Márové, která debutuje albem Obchodnice s noční můrou. Křehkým, jemným, citlivým, subtilním, intimním. Ema Márová, absolventka brněnské JAMU a členka několika divadel, na desce svoji původní profesi nezapře a své herectví dokáže „prodat" i v hudbě. Umí písničku dokonale prožít, zdůraznit její vyznění a přenést atmosféru na posluchače.

Náladu desky naznačuje již úvodní motiv. „Budem trochu smutná, smutná iba tak." Atmosféra je tedy zasněnější, smutnější, nikoli však depresivní. Interpretka má prostě trochu smůly, občas jí chybí štěstí, někdy si protrpí rozchod či samotu, ale rozhodně se kvůli tomu věšet nebude.

Písně mají nejblíže k barevným jazzovým šansonům, od líné kavárenské atmosféry se pohybují až k velice naléhavým a vypjatým okamžikům. Jazz tedy převládá, ale nechybí ani přesahy do bouřlivějšího rocku (Po páde) či melodického popu (Vone svetov). Z nástrojů dominuje klavír a kytary, k nimž se přidává jazzová trubka či kontrabas. Všichni muzikanti hrají srdcem, tudíž citlivě a pokorně. Nederou se do popředí, nechávají vyznít emotivní zpěv.

Na rozdíl od výše zmíněných kolegyň není Ema Márová autorský typ. Texty divadelního režiséra Jakuba Nvoty si však vzala natolik za své, že svoji mateřštinu vyměnila za slovenštinu. A ta se k jejímu emocionálně vypjatému, dramatickému zpěvu náramně hodí. Jemnou a náladotvornou hudbu složil další člověk z branže, herec Kamil Mikulčík.

Nvotovy texty lze s klidným svědomím označit za básně. Jsou plné poetických obrazů, symbolů, emocí a zachycují ty nejzákladnější lidské city a pocity typu samoty, lásky, zklamání, rozchodu nebo čekání. Nikdy nezůstávají na povrchu, míří k podstatě věci, i když ta bývá často nepříjemná a bolestivá. Jako v případě nejnaléhavější písně Samota.

Ema Márová: Obchodnice s noční můrou
, Black Point music, 2007, 38:13. Skladby: Tuším…, Čo mám, Muž, Kolotočárska, Po páde, Tuším, Nespútaná, Samota, More, Vone svetov.