Už popáté se konal v sobotu 15. 9. 2007 v Komunitním centru sv. Prokopa v pražských Stodůlkách Spiritual Fest. Pořadatelé i organizátorský tým byl až na nepatrné obměny stále stejný – lidé kolem centra a kolem skupiny Geshem, pod vedením sbormistra Marka Šlechty, a tak mohli úspěšně navazovat na již vytvořené, popřípadě vylepšovat. I publikum již definitivně přijalo termín festivalu za svůj, a tak bylo po celou dobu naprosto „vyprodáno" – uvozovky proto, že vstupné bylo pouze doporučené, a to ve výši 80 Kč.
5. ročník, zdá se, se trochu více přiklonil ke spirituálům – ubylo velkých kostelních sborů, které neměly spirituály jako hlavní náplň, ubylo i folkových skupin z téhož důvodu. Přibyla tělesa, která se orientují na moderní interpretaci spirituálů, až s inklinací ke gospelům. Festival tak získal ostřejší tvář.
Celou akci otevíral ve 14 hodin Lee Andrew Davison, který spolu se dvěma muzikanty přinesl tradiční černošský přístup k této muzice. Následoval mladý sbor Acant, orientující se spíše tradičním směrem v interpretaci. Folkové provedení spirituálů zastupoval jako první Grandis. Sbor radotínského gymnázia se během roku přejmenoval na Columbella a pod vedením 
sbormistryně a profesorky gymnázia M. Šreinové ukázal nefalšovanou radost ze zpívání, které je spojeno i se zábavou. Pochybující o stavu mládeže na středních školách po shlédnutí sboru pochybovat určitě přestanou. Myšáci jsou tradičním účastníkem Spiritual Festu a oscilují mezi folkovým a spirituálovým přístupem k repertoáru. Dalším tradičním, byť existencí mladým církevním sborem, dokumentujícím spontánní radost ze společného zpívání byl soubor Tibi, který vznikl při stavbě kostela na zlínských Jižních svazích. Skupina The Drinkin Gourd se při tvorbě svého repertoáru inspirovala Spirituál Kvintetem. Dalším gymnaziálním sborem byla Besharmonie z gymnázia J. Heyrovského v Praze 13, která měla svoje vystoupení propracované i po scénografické stránce a upoutal i dynamický sbormistr Libor Sládek. První část festivalu uzavíral Happy Day Quintet, který představoval prvního reprezentanta moderního pojetí interpretace spirituálů s jazzovými prvky. Mimochodem, Spiritual Fest má podobnou skladbu, jako bluegrassové festivaly mají „Oranžák" – je to právě skladba Oh Happy Day, která zazněla snad ve 4 různých podáních.
Druhá část festivalu začínala v 18 hodin a otevíral jí soubor Nsango Malamu s nefalšovanými africkými členy souboru – z Konga a Angoly a hrající tedy hudbu bližší africkým tradicím než tradicím afroamerickým. Příjemný výlet ke kořenům této muziky, trochu překvapující důrazem ne na rytmy, ale na melodie. Hradecké komorní tucteto je tradičně orientovaný početný soubor a také tradiční účastník festivalu. S bicími a elektrickými klávesami vystoupil Gosplain a byl dalším zástupcem moderního přístupu ke spirituálům, který osciluje až ke gospelům či soulu i se zvýrazněním úlohy nástrojů v této muzice. Ani na tomto ročníku nemohl chybět Sváťa Karásek, tentokrát s trochu příliš elektrifikovaným kytaristou. Samotné vystoupení bylo velmi expresívní a působivé díky výběru repertoáru. Po něm přišel na řadu „domácí" soubor Geshem, optimálně snoubící moderní a tradiční přístup k interpretaci muziky a dobře komunikující i s posluchači. Závěr se pak nesl v moderním duchu, nejprve vystoupila čtveřice dívek – G*apeels, už trochu inklinující i k popu, a pak pětice mužů: Vockap s velkým smyslem pro humor výrazový i pěvecký, při zachování naprosté interpretační dokonalosti. Tvořili tak důstojný a přitom velmi současný, dokonce do budoucnosti orientovaný a také odlehčený závěr festivalu.
Festival potvrdil, že spirituálová a sborová scéna u nás je velmi pestrá jak do kvantity, tak do kvality, a kdo nedokáže vyjmenovat alespoň deset jmen spojených s touto scénou, ten ji nezná. Znalosti si bude moci doplnit již za rok.
