Tahle deska mi dlouho ležela na stole. Kapelu jsem znal z nejrůznějších předkol či kol Porty, některé písně jsem měl v rádiu dříve, než deska vyšla, a stejně jsem nevěděl, jak album uchopit.
Některá témata mě už dopředu opakovaně rozčilovala, a vždycky po pozorném poslechu jsem se uklidnil a ocenil jejich vtip a originalitu: Mastur a Bace, V kůži Oldřicha Nového, a na desce k tomu přibyl Juppiter a krásně melancholická Odcházím.
Jen některá témata mě nechala chladným, třeba proto, že už byla zpracována dřív a někdy i líp (Rozjedem se autem po polích, Na Volze, Kauboj Joe) a v písních se originalita doháněla slovním a textovým exhibicionismem či výrazovým přehráváním. Pak mě ale dostal alespoň nějaký prvek v textu či melodii, například rytmus a textový slogan druhé jmenované písně, kde se skanduje „Volume vohul" a já musel uznat, že je to vlastně v této souvislosti nápaditý slogan, nebo filmové hudební – westernové – motivy v třetí jmenované písni.
Někdy mi vadilo, že není interpretům moc rozumět, tento dojem se po čase překulil v pocit, že hlas je použit záměrně jen jako další z nástrojů.
Jiné písně mě nadzvedávaly na první poslech samoúčelným použitím jazzových (Margo) či latinskoamerických (Černý půlměsíc) motivů, nebo naopak líným převalováním se v rozsáhlých hudebních plochách, než se něco začalo dít: titulní píseň, Sebevrah, O Jankovi a Katarínce, Kulíšek. Po opakovaném poslechu jsem musel uznat, že účel světí prostředky a že atmosféry písně bylo dosaženo.
Když jsem si dělal čárky, k jakému žánru by se většinově dalo album zařadit, vyšlo mi obvykle trojité či čtyřnásobné nerozhodné skóre a rozčílil jsem se zase. Přičítal jsem to jednou výrazové rozpolcenosti skupiny, podruhé pak žánrové a výrazové neusazenosti, a nakonec jsem skončil u multižánrovosti, což je rys kladný.
Sice jsem rychle určil 2-3 rádiové hity, ale současně mi začalo být líto těch ostatních písní. Ty se naštěstí shodují s těmi, které se mi i osobně nejvíc líbí, ale když jsem přemýšlel, kterými třemi písněmi představím v rádiu skupinu a desku, zjistil jsem že výběrem různých tří písní můžu představit tři různé tváře kapely a zkreslit tak dojem u posluchače. To mi taky na klidu nepřidalo.
Na obalu jsem chvílemi rozeznával klauna, chvílemi jen barevné fleky. A taky kladivo tam někde je. Text zelenobíly. Do černa je obal laděn ale rozhodně – jen nevím, je-li to černá smutná, důstojná nebo módně romantická.
Až mě z toho všeho posedl smutný sangvinismus a chvílemi se mě zmocňovala melancholická veselost. A to se deska jmenuje Veselá melancholie. Jasně – ta deska funguje!
(P.S. Fungující desku natočili My3avi ve studiu ČRo v Ústí nad Labem a ve dvou jihočeských studiích během loňského a začátku letošního roku a vydali v edici „Sám si to stejně uděláš nejlíp" a kromě kapely se na ní podílelo na 23 hostů a věnována je nemenšímu počtu přátel.)
My3avi – Veselá melancholia, 53 min., 2007. ******
Veselá melancholia, Margo,Rozjedem se autem po polích, Juppiter, V kůži Oldřicha Nového, Sebevrah, Černý půlměsíc, Mastur a Bace, Kauboj Joe, O Jankovi a Katarínce, Odcházím, Kulíšek, Na Volze.
