Už jsem snad někde napsal, že mám raději festivaly, než řadové koncerty – někdo dává přednost atmosféře koncertu, vůči které je festival roztrhaný, já zase tomu, že během kratšího času stihnu poznat více interpretů. Festivalová sezóny ale skončila a tak abych si udělal svůj malý festiválek, musel jsem já cestovat za skupinami. Díky odlišným začátkům se ale dá leccos stihnout.
Ve 20.00 v úterý 16/10 začínal v P-klubu v Trojické koncert Sekvoje, kde „předkapelu" dělala brněnská Ozvěna. Protože ale měla k dispozici hodinu, tedy celou polovinu večera, jednalo se o dvě standardní vystoupení. Ozvěna mě příjemně překvapila, neslyšel jsem jí dlouho a mám jí zafixovanou spíše z několika nepříliš povedených záznamů z koncertů. Brněnská trampská muzika má osobitou tvář a Ozvěna jí respektuje i tam, kde se dotýká netrampských témat. Snad to měla symbolizovat i převažující modrá v jejich oblečení.
Druhá polovina večera patřila domácím – Sekvoji. Nepředstavili se v plné síle, protože jich brzy 
bude o jednoho více, a tak se Karolina Skalníková soustředí na tento úkol. Pravdou je, že trošku chyběla, jakkoliv si zbývající členové její party částečně „rozebrali". Oběma kapelám bych ale možná doporučil lépe připravit spojovací slovo mezi písničkami a nebo se držet zásady „méně je více".
Publikum, které zaplnilo dvě třetiny sálku, bylo pozorné, soustředěné a evidentně znalé věci – jednoznačně si písničky vychutnávalo a většinu z nich i broukalo. Takový pečlivý poslech. A právě publikum bylo takovým kontrastním, ale přitom spojovacím můstkem ke třetí skupině – druhému koncertu, který jsem na svém minifestiválku shlédl. Kolem 21,50 jsem se rychlou MHD přesunul do Bluessklepu v Liliové, abych stihl alespoň kousek vystoupení skupiny My 3avi. Dorazil jsem právě včas a byl překvapen uvolněnou, avšak nerušící atmosférou večera. Prostě party se vším všudy , lidé stáli či seděli, popíjeli, povídali si a také naslouchali. Přesto se hudba skupiny s občasnou menší pozorností publika „netloukla". My3 avi zahráli všechny podstatné hity ze svého CD a při některých se publikum dokonce dostalo i k tanci, u jiných alespoň zpívalo. Některé improvizace, třeba v písni Mastur a Bace díky technice ne úplně vyšly, ale skupina se přes ně v pohodě dostala a nikdo jí to nezazlíval. Končilo se hodně po 23.hodině.
A když k tomu připočtu že jsem odpoledne ještě připravoval další vydání pravidelných pořadů pro countryradio, tak to úterý směle festivalovým nazvat můžu. Někdy se vyplatí takto si zaexperimentovat a díky rozdílným začátkům produkcí – až od dvě a půl hodiny si minifestival s cestováním udělat. Nevíte o koncertu, který by začínal o půlnoci?
