Jak na nový rok, tak po celý rok, řekl jsem si a vypravil se na v podstatě dvojkoncert. Mimochodem, to by možná mohlo být řešení i pro další hudebně podobně naladěné dvojice. Dvě rovnocenné poloviny, nikoliv předskokan a hvězda. Obě kapely hrály 14 písniček, což je docela dost na předvedení se a uspokojení, a celkem málo na to, aby kapela začala nudit výběrem těch slabších nebo natahováním zbytečnými mimohudebními akcemi. A návštěvník si rozšíří obzor nejen svým „miláčkem". Také byl Mlejn zaplněn v podstatě z poloviny a na prázdné druhé půlce myslím má podíl časný začátek – 19.00. Koncert končil po 22.00, čili tady…
Příspěvky publikované v “Drobnosti”
Není to zas tak dávno. Byl jeden z posledních teplých dnů tohoto roku a na pražské Pankráci se konala jakási dětská akce. Zastupoval jsem tam kolegu zvukaře a kromě reprodukované hudby z CD a mikrofonu pro moderátora jsem měl nazvučit i krátké vystoupení skupiny Pacifik. Stalo se – Pacifik hrál několik svých největších hitů, sluníčko svítilo a já si zpíval s nimi. Vždyť kdo by neznal Mississippi blues, Velrybářskou výpravu… Po vystoupení za mnou přišel kytarista a zpěvák Pepa Blažejovský, pochválil mi zvuk a poprosil o kontakt. Že prý když zase budou potřebovat, ozve se. Dal jsem mu telefon i…
Poslouchal jsem Bílou Nemoc. A byl jsem překvapen plným, dynamickým, hudebně barevným a žánrově pestrým obsahem jejich CD. Trošku jako dávná syntéza středního proudu a rocku s folkovým nábojem. Nechyběla ani trocha historie. To CD je dobrou pozvánkou na koncert. Zaslechl jsem CD Lampy. Inu, tramp, trošku dobrodruh, přímej chlap. Od každého uměl něco. Tedy i zpívat a hrát. Možná byl jistější a silnější jako člen týmu. Takhle obnažen je příliš bezbranný vůči detailním zkoumavým pohledům (a poslechům). Sice je mu to teď už jedno, ale asi si budu pouštět desky, kde je Lampa ještě s někým. To Karel Plíhal je osobnost,…
Tlak desek sílí, před Vánocemi si všichni myslí, že se obchody budou hýbat mimořádně dobře. Je paradoxem, že zrovna v této době vychází „vánoční" album Jablkoně, které pojednává o tom, jak jsou dnes Vánoce znásilněny, a to nejen obchodníky, ale i námi samotnými. Je to hořce ironická deska, plná nápadů a vtipů, nad nimiž se nejdřív mlátíte smíchy a po chvíli rozpláčete. A hlavní linie alba ukazující lidský život jako neustálé směřování k těm příštím Vánocům je neuvěřitelně přesná a trefná. Stačí jeden poslech a hlava má tolik námětů na přemýšlení. Pacifik přišel s dvojalbem Kristova léta, což znamená, že už je s námi…
Tentokrát zde nebudu psát své úvahy a své postřehy. Narazil jsem na Lupě na článek Petra Staníčka "O zabíjené hudbě, cédéčku zdarma a nenažraném molochu", který vřele doporučuji k přečtení. Pokud jde o můj názor na tam napsané – souhlasím. A šel bych ještě dál… Článek najdete ZDE.
Za léta psaní recenzí jsem si všiml několika drobností, které stojí za to zapsat – či spíše znovu zapsat, protože na to přišli mnozí jistě již přede mnou, jen ti postižení kritikou si to nepamatují. Opakování matka moudrosti, tak tedy: Každý říká, jak je mu kritika ukradená, že se jí neřídí, že se řídí jen a jen svým vkusem či vkusem publika. Přesto má neodbytný pocit dokazovat, že je to v kritice jinak, že to kritik nepochopil a že to vidí špatně. Kladná recenze nevyvolá žádnou reakci, natož pak pochvalu že je to kritika fundovaná, negativní kritika je vždy neodborná, povrchní…
Vypůjčil jsem si název filmu je pro titulek, ale o country a bojích to bude taky. A s dalším názvem se setkáte v tomto zamyšlení ještě zhruba ve dvou třetinách. Pořídil jsem si šatnový blok a rozdávám čísla lidem, kteří chtějí vyjádřit svůj názor na recenzi jedné bojovně laděné desky z ruky do xichtu. Mého, samozřejmě. Všichni jsou přesvědčeni, že deska je to skvělá a dokazovali mi to (naštěstí, zatím, k jejich cti) velmi zanícenými argumenty. Nevím, zdali použili argument nejpádnější, totiž koupi desky, snad ano. Snad jí doma nikdo nemá vypálenou. Ale argument druhý nejpádnější v pořadí tedy zaručeně nepoužili. Jedna z písní soutěží v jisté…
Poslouchal jsem Evu Henychovou, zvědav, zdali uslyším, to co kolega Honza. Zapamatoval jsem si titulní píseň (Všechno je jinak), O nás dvou a Mládí. Zbytek byly méně dobré variace na uvedené tři, kdy k alespoň nějaké odlišnosti navíc hodně pomohli hostující muzikanti a obsahovaly stále se stejným výrazem podávané mudrování o životě, hloubky dosahující opakováním a natahováním. Hloubka asi jako u povrchového dolu. . Zaslechl jsem jak Mládek zpívá Svěráka a naopak. Hezký nápad, jak připomenout, kdo to byl Emil Synek. Jenže ty písně jsou tak silně v povědomí vryty v té původní interpretaci s Banjo bandem, že jakési nouzové trio, byť se samotným…
Když slyším název nějaké skupiny poprvé, automaticky nejdřív předpokládám, že je to skupina čerstvě vzniklá, začínající, velmi mladá a tak podobně. Jenže občas je to jenom výsledek nějakého třesku a kvasení v jiných kapelách. Jsem pak překvapen, že na pódiu stojí z větší části lidi, které znám. Naposled se to stalo na letošním Folkovém oříšku. Nedělní blok (nepočítám-li předskakující Pohodovou desítku), začínala Krátká předehra. Hm, to jsem nikdy neslyšel, to bude asi nějaký nový folčík, možná trochu alternativní, hádal jsem podle názvu. Pak jsem ale ze zákulisí zaslechl povědomý kousek textu o svatém Martinovi, šel se podívat z boku na jeviště, a heleme…