Ano, i od vozítka, jež se nám bezděky připomíná v názvu kapely se vyráběla výše uvedená verze. A podobně na mě působí nejnovější trabandí deska. Po odmlce skupina změnila tvář, nezměnila však hudební názor. Změnila se z vnějšku, nikoliv však zevnitř. O to cennější je změna, že to není jen nová fasáda, nové zvukové image, ale že to je ucelená nová forma vyjádření stabilních hudebních názorů.
Příspěvky publikované v “Recenze”
Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly, říká se, a Petru Linhartovi to vyšlo stoprocentně. To nemá autor žádného přítele - zpěváka, kterému by svěřil rozhodující část díla - tedy slovní sdělení pro posluchače? Žádný Majer z jeho Brzdových tabulek by se fakt nenašel? Nikomu by nedůvěřoval? Bohužel, pak si za to sám může.
Skupina Docuku z Valašského Meziříčí nazvala své druhé album Domrtě! Titul je to úderný, stejně jako lidové písně, které tvoří podstatnou část repertoáru. Některé pocházejí z Valašska, další z jiných koutů Moravy či ze Slezska a na albu najdeme i materiál slovenský, ukrajinský a stejně jako na minulém CD i rumunský.
Shodou okolností se mi sešla na stole trojice CD od tří písničkářů, a tak jejich tvorba přímo sváděla k porovnání. Navíc žádný z nich není nováček ani na hudební scéně ani na trhu s cédéčky
Skupinu Gipsy.cz, soustředěnou kolem romského rappera Radoslava Gipsyho Bangy, vám určitě nemusím představovat. V posledním roce se o ní hodně mluví a píše, její nahrávky patří k nejprodávanějším na českém internetu a Akademie populární hudby kapele na jaře udělila titul Objev roku. Gipsy.cz mají tu výhodu, že se mohou líbit i posluchačům, kteří jinak hiphopovou módu odzívají.
V těchto dnech vyšel rozhovor s Janem Štolbou, literárním kritikem, oceněným cenou F. X. Šaldy (LN 25. 4. 2007, str. 20) s titulkem „Kritika je zákopová činnost“. Psaní kritiky nazývá J. Štolba „exkluzivním koníčkem“, protože se živí hraním jazzové hudby. Myslím že podrobnějšího komentáře není ke Štolbovým výrokům třeba, a to ani pro některé vášnivé diskutéry v diskusích pod články IF.
Svět folku a svět elektronické taneční hudby můžeme vnímat jako dvě od sebe vzdálené planety, jejichž obyvatelé o sobě téměř nevědí. Přesto se občas objeví cosi, co považují za své jedni i druzí. Jakési nadžánrové slunce, které zasvítí do stojatých vod žánrových rybníčků a ukáže folkařům, jak vkusně využívat samplů a automatických bicích, a milovníkům laptopové hudby, že i melodická písnička a hra na akustické nástroje stojí za pozornost.
Když jste dvě mladé hezké slečny, máte dojem, že máte hudební sluch a jistou manuální zručnost, a chcete zaujmout, máte to docela těžké. Takových je totiž dvanáct do tuctu. Musíte si najít něco, co jiný nemá. Když takto rozvažovaly Dorota a Andrea, bylo violoncello k vidění jen v symfonickém orchestru, a řekly si: To je ono, holka, víš co, to nikdo nemá.
Irská hudba a irský tanec je fenomén dostatečně známý a výživný, od jisté doby se ale fenoménem skoro větším stává i provozování irské hudby a irského tance v Česku. Altan (kromě toho, že se příjemně poslouchá a alespoň zvukově nám asociuje Irsko) není ani tak poučný pro české kapely hrající irskou lidovou muziku (protože to bude vždy jako slavná inscenace Prodané nevěsty černochy a tak nějak to bereme a jsme s tím smířeni), ale je poučný zejména pro české kapely hrající českou lidovou muziku!
Na adrese www.aph.cz najdete seznam akademiků, kteří volili letošní Anděly, včetně informací o tom, komu dali své hlasy v prvním i druhém kole. Věděli byste například, pro kterého folkového publicistu je objevem roku duo Eva a Vašek? A kdo z redaktorů iFOLKu považuje za událost roku Czechtek?