Vepřek- Karel- Vepřek neomylně vybral z děl slavnějších kolegů (Kolmačka, Biebl, Orten, Zábrana) ty, ke kterým by se asi dotyční dneska nehlásili, každý máme své pochopitelné hříchy a úlety. Drobný rozdíl v pořadí písní v bookletu a ve skutečnosti a gramatická chyba v průvodní bajce už jen nepatrně dokreslují pocit, že ono to nebude tak prorocké dílo, jako spíše póza z nedostatku invence, či nadbytku svatozáře. Nudit se budete zaručeně od začátku do konce.
Příspěvky publikované v “Recenze”
Kompilace se stávají mým oblíbeným tématem. Kromě písniček lze totiž i zkoumat, jakým způsobem kompilátoři ke své úloze přistoupí, zdali pochopí, že vybírání může být také tvůrčí práce a navíc z mnoha pohledů. Často kompilátoři přístupem překvapí, a když i písničky jsou povedené, je to, jako kdyby vyšla deska nová.
Možná si říkáte, že Petr Bende na stránky iFOLKu nepatří. Jenže před pár lety jsme jej potkávali na Konkursu Zahrady nebo v předkolech Port a docela přirozeně tam zapadal. A když jsem s ním na podzim nahrával rozhovor, ke své folkové minulosti se stále hlásil. Prý si i teď rád zazpívá jen s akustickou kytarou. A tak si přibližme jeho druhé album.
Živé CD po trochu zapomenutém prvním, dobrém druhém a vynikajícím třetím albu je logický počin - je čas sklízet, rychle vydané řadové čtvrté by asi těžko jen tak překonalo to třetí. A když má interpretka navíc jiné starosti kvůli těhotenství, přitáhne živáč o to větší zájem.
Kolekci jedenácti emotivních šansonů přináší nové album skladatele Petra Hapky a textaře Michala Horáčka Strážce plamene, na které museli fanoušci čekat pět let. Tvůrci, vědomi si svého výsostného postavení, nikam nespěchali a pohráli si s každým tónem, s každým slovíčkem. A na výsledku je to pochopitelně znát.
Z prvního CD o zvířátkách pro děti jsem byl celkem nadšen, ale nečekal jsem, že by se po té záplavě písniček dalo ještě něco smysluplného najít. Jak se ukazuje, najít se dalo, i když je poměrně evidentní, že je to „druhá volba", tedy možná to, co neprošlo na prvním CD; protože to ale mělo úspěch, tak se zkusilo, že by i ty „dvojky" zabraly. Ale to jen tak uvažuji, dělá se to tak se vším, zejména u filmů a podobně.
Podle vzoru Karla Kryla máme představu, že písničkář by měl být především zpívající básník, který se nějak doprovází na kytaru. Stačí umět pár základních akordů, sdělení je důležitější. Zdeněk Hamřík z Mohelnice ukazuje opačný model. Výborný muzikant, které sice ví, co chce říci, ale je mnohem víc kytaristou než básníkem.
Už od začátku jsem věděl, že to nebude recenze, ale samozřejmě ani propagační článek. Nebude to ani vzpomínání, protože v dobách začátků dvojice Paleček-Janík jsem sotva rozum bral a v dobách, kdy jsem začal více brát i muziku a činil jsem tak skrze desky a rozhlas, oni moc desek nevydávali, a v rozhlase nebyli skoro vůbec. A tak jsme se seznámili - myslím hudebně - relativně pozdě.
V průběhu roku 2006 vydal mandolínista David Grisman celkem tři CD s velice rozdílnými druhy hudby. Každým z nich ale navázal na některé své předchozí nahrávky. Podívejme se na ně podrobněji...
První oficiální album brněnských Květů Jablko jejího peří bylo zajímavé. Víc bych asi nedodával. U novinky Kocourek a horečka tato charakteristika nestačí. Deska je nejen zajímavá, ale bez nadsázky úchvatná. Shromáždit na plochu 46 minut tolik poetiky, originality, vtipu, zvukomalebnosti i kakofonie – a to vše v profesionální hráčské i zvukové kvalitě – je úctyhodný výkon.