Press "Enter" to skip to content

Posts published in “Rozhovory”

Nechci měnit trať, na které jsem spokojený

Pepa Streichl patřil mezi první písničkáře v Československu. Vystupoval od roku 1968, koncertoval společně se sdružením Šafrán a byl pravidelným účastníkem ostravských Folkových kolotočů. Zde také poprvé v roce 1982 v rámci svého recitálu pozval na pódium tehdy neznámého Jaromíra Nohavicu a v následujících letech společně odehráli kolem 700 koncertů. V polovině roku 1995 mu v důsledku nemoci ochrnula půlka těla, po uzdravení se znovu začínal učit chodit, mluvit, hrát na kytaru. V letech 1998 až 2002 koncertoval jen občas se skupinou Truc Blues, nyní už znovu působí jako sólový písničkář.

TA JANA Z VELKÉ OHRADY – LIVE

Balbínovou poetickou hospůdkou se nesl „nový emocjonální šanzón“ – ve středu 2. března tu vystoupila skupina Ta Jana z Velké Ohrady jedním ze svých pravidelných měsíčních koncertů. Obecenstvo, kapela i celý večer se vlnily ve spřízněném rytmu a řadu přídavků musel utnout až geniální guvernér Balbínovy poetické strany voláním, že lidé z okolních domů chtějí spát. Přesto divákům zůstane v paměti aspoň „encore“ bubeníka Romana Pluhaře, který na závěr vystřihl strhující unplugged-verzi diskotékového hitu Sandokan.

PETRA HESOVÁ: „CHTĚLA BYCH ZPÍVAT ŠESTI, SEDMI JAZYKY.“

Bude tomu brzy přesně rok, kdy se na pódiu konopišťského amfiteátru mihla dívka, která mohla zprvu upoutat jen svými nebezpečně dlouhými a nebezpečně blonďatými vlasy. Usedla na židli, vzápětí se schovala za kytaru a spustila zvláštně zbarveným hlasem anglickou píseň. V tu chvíli upoutala i mou pozornost. Folkový Kvítek je krom velkého festivalu také autorsko-interpretační soutěží do 18 let. Pravidla nedovolují zpívat cizí písně a já jsem v tu chvíli bádala nad tím, že to děvče na pódiu zpívá snad něco od Joni Mitchell. Pravdou ale bylo to, že Petra si už ve svých 16 letech dokázala napsat kvalitativně srovnatelnou anglickou píseň.

Oboroh na dvou vahadlech

Sál pražského Salesiánského divadla se slušně zaplňoval, blížila se osmá hodina, ale Slávek Klecandr si na mě přesto udělal v šatně čas. Oproti mému očekávání nestála na pódiu bicí souprava a nemohl jsem se dopočítat do pěti členů kapely. Radši jsem se na to přeptal hned zkraje.

JÁ NEJSEM MEDVĚD, JÁ JSEM NEDVĚD!

Nejprve jsem myslel, že je to nějaká silvestrovská příloha Českobudějovických listů. Ale datum bylo o den dříve, a tak nezbylo, než se smířit s myšlenkou, že mě František Nedvěd starší nemá rád. Pravděpodobně kvůli mé recenzi jeho starých trampských písniček v časopise Folk a country.

MÉ CÍLE JSOU KUMŠTÝŘSKÉ, NIKOLIV FOLKOVÉ

Šestapadesátiletý písničkář a básník Jaroslav Hutka byl v roce 1972 spoluzakladatelem legendárního sdružení Šafrán. V říjnu 1978 se musel z politických důvodů vystěhovat do Holandska, odkud se slavně vrátil v listopadu 1989 přímo na Letenskou pláň. Dnes vydává své písně ve vlastním vydavatelství Samopal a koncertuje po celé republice. Sám nebo s kytaristou nezapomenutelného Blue Effectu Radimem Hladíkem.

Rozhovor o Tempu di vlak s Cowboyem

Dodnes považuju za „prima den“ onu podzimní středu kdysi před pěti lety, kdy jsem si poprvé pustil z kazety záznam několika písniček jakési naprosto neznámé trampské kapely z Ostravy. Ne, že by to, co jsem slyšel, bylo zcela dokonalé, ale pořádná stopa poctivé písničky, textové i interpretační upřímnosti a nadšení lezly z nahrávky na všechny strany. Od té doby se už samozřejmě hodně změnilo a Tempo di vlak se z nadějné začínající kapely posunulo přes období vítězství všech možných i nemožných soutěží a anket až ke své dnešní pozici...

KDO JE VZOR KLIDU A VYROVNANOSTI

Sestry Steinovy čeří poklidné vody českého folku, nebojí se hloubky, ale neklesají na dno. Boří básnická i myšlenková klišé, zpívají „budu volná jako pták/ a dobře mi tak“, protože „svoboda je berla pro chudý/ ta zbude každýmu, kdo si všechno zničí.“ Sestry Steinovy vydaly dvě alba - Lilie polní a Můj tanec - opěvovaná kritiky a nepovšimnutá médii. Nejenom na to jsem se ptal Karolíny Kamberské, starší z obou sester a výhradní autorky.

ROZHOVOR S EAGLES & HORSES

Jednou ze soutěží, které na iFOLku v průběhu podzimu 2004 proběhly, byla i ta o CD skupiny Eagles & Horses. A jelikož jsme toho o téhle kapele zas tak moc nenapsali, myslím, že přijde vhod rozhovor, který pro čtenáře iFOLKu připravil sám vydavatel Vláďa Casey Růža. Zpovídanými byli (každý zvlášť – všimněte si občas protichůdných odpovědí) Andrea Troníčková (AT) a Radek Novák (RN).

Martina Trchová: Písničky chápu jako výpovědi

O DEMO nahrávku Martiny Trchové jsme na iFOLKu soutěžili celý týden. Kupodivu nepřišla ani jedna špatná odpověď, což svědčí o tom, že Martina již má své posluchače a že její jméno není posluchačům neznámé...