Kolik potoků už naplnily slzy nářků, že když se chceme zviditelnit, nechtějí nás pustit do médií. Vytvořit si internetové stránky ale dnes není žádná věda. Podíval jsem se po Internetu, jak si v tomto směru vedou loňští Krtečci.
Příspěvky publikované v “Seriály”
Myslel jsem si, že po půstu minulý týden bude nabídka festivalů a festiválků tento víkend ještě horší a že náš zvací seriálek budu muset pro letošní rok již ukončit. Opak je pravdou a tak si můžete opět vybrat, kam o víkendu za muzikou.
V minulém článku jsme si pomocí alikvotních tónů odvodili z jednoho základního tónu celou stupnici C dur. Dnes si ale ukážeme, že věc není tak jednoduchá.
Ve všech minulých dílech jsme přidávali k melodii prvního hlasu ostatní hlasy sice v různé výšce, ale ve stejný okamžik. Celý vícehlas tak zazněl zároveň, ostatní hlasy tvořily vlastně k prvnímu hlasu jen harmonii. Výška tónu je ale jen jeden rozměr partitury, tím druhým je časový posun.
Poslední díl skončil netradiční úpravou písně Ten chlumecký zámek. Projdeme si teď úpravu a probereme pár míst. Příště si řekneme něco o polyfonii a náš seriál bude pomalu směřovat k závěru.
V minulých dílech jsme si ukázali několik cest, jak melodii opatřit vícehlasem. Celou dobu jsme používali písničku Žádnej neví, co jsou Domažlice. Za ten čas se nám dost ohrála, takže vytáhneme další: bude to lidová píseň Ten chlumecký zámek. Ukážeme si na ní oba základní způsoby vícehlasé úpravy: souběžné vedení hlasů a držené tóny.