Před devatenáctou hodinou jsem se konečně dosmažila k poslednímu sobotnímu bloku na Radnici. Program sliboval podivnou trojici - Míša Leicht, Eva Henychová a Michal Braxatoris. Byla jsem plna očekávání, protože Leichta jako písničkáře jsem si dobře představit nedovedla a divokého Braxu po pokorné Evině muzice také ne.
Příspěvky publikované v “Zahrada”
Celý rok se o ní píše na stránkách Folk&Country, donedávna chodily stejně pojmenované měsíční pořady na ČT, v době jejího trvání jí je věnována několikastránková příloha Mladé Fronty DNES. Je jí zkrátka všude plno, je megalomanská a obrovská. Přesto se mě včera v poledne bezelstně optala u náměšťského kostela jedna paní: "Prosím vás, co se to tu koná za slavnost?"
Neoficiální písničkářkou roku se stala Žofie Kabelková. V soutěži sólistů a dvojic o Krtečka hlasovalo přes 700 diváků, což svědčí o vzrůstajícím zákmu obecestva o tuto škatulku.
Pokud ode mne čekáte obvyklý podrobný a hnidopišský referát, zklamu vás. Jak známo, na Zahradě ani ten nejsvědomitější a nejrychlejší redaktor není schopen stihnout víc než tak čtvrtinu až třetinu programu. A pokud jste navíc redaktor aktivně účinkující, jistě pochopíte, proč budu psát o svých pocitech, postřezích a dojmech v poněkud chaotičtějším stylu.
Čtvrtek, první celý den Zahrady. Noc trávím ve stanu poblíž kapličky a plánuji, že i během dne budu pobývat na dosah od této scény. Jenže nakonec vítězí má neposedná povaha, a tak ve chvíli, kdy se těsně po jedenácté rozjíždí lidovky skupiny Muziga, mířím dolů na radnici.
Krtečci k Zahradě patří stejně neodmyslitelně, jak k zahradě krtci. Takže by bylo dobré o nich pár řádek napsat. Hm. Snažím se zahřát ztuhlé prsty u počítače za hlavní scénou, zatímco na pódiu Semtex předvádí své hudební obscénnosti, a nedaří se mi a nedaří.
Tento článek rozhodně nebude všeznalým výletem do světa písničkářské poetiky, stěží se z něj dozvíte nové, převratné informace o písničkářské komunitě - zkrátka nebudu chodit kolem horké kaše: informační hodnota následujících řádků bude velmi nízká...
Přál bych vám nahlédnout do zahrádky za hlavním pódiem amfíku. Jelikož jsou zde lavice a stoly a samozřejmě i stánek s pivem zdarma, je tu někdy skoro stejně plno jako o kousek výše na "parketu" před pódiem. Muzikanti tu švitoří, utvářejí hloučky, proplétají se mezi sebou, komplikovaně si podávají ruce držíce v jedné ruce nápoj a v druhé cokoliv jiného, zkrátka Václavák hadr. O čem se třebas mluví?
Poskládejte si z obrázků ve vyšším rozlišení mozaiku prvního hvězdného večera na Zahradě.
Petr Merxbauer se vybavil tužkou a papírem na poznámky, aby poreferoval o druhé polovině krtčích dostihů.