Šatnářka omluvně krčila rameny, neměla už místo ani pro šálu… V neděli 21. listopadu palác Akropolis praskal ve švech, diváci se mačkali v oparu cigaretového kouře, voňavek a potu. Překvapilo mě, kolik lidí přišlo na Vlastu Redla, „rytíře bez lázně a vany", který se straní šoubyznysu a nedává o sobě příliš slyšet.
Je vidět, že přízeň posluchačů nemusí být přímo úměrná výskytu umělce v televizních estrádách a na stránkách lesklých časopisů. Vlasta Redl natěšil své posluchače koncertním půstem, aby jim v Akropoli všechno vynahradil. Spolu s kapelou, která se jmenuje Každý den jinak, rozvlnil a rozezpíval lidskou masu, když odehrál svoje „pecky téměř všecky". Zazněly valašské hymny Bože můj nebo Husličky (které odzpívalo nadšené publikum), ale i poetické písně z Redlova donedávna posledního alba O kolo zpět.
Slovo „donedávna" má svoje opodstatnění – zhruba v polovině koncertu totiž proběhl křest Vlastova nového alba Dopisy z květin. Připili mu nejenom členové kapely, ale i Milan Hermann z gramofonové firmy BMG, která desku vydala. Dopisy z květin přijdou na trh zřejmě až začátkem prosince, proto hned v sále proběhla dražba prvního výlisku (jeden ze skalních fanoušků ho nakonec získal za 3000 korun, ač sám kapelník se smíchem varoval, že za tolik jeho album nestojí).
Několik písní z nové desky kapela v průběhu večera zahrála. Své autorské příspěvky odzpívali i klávesista Karel Macálka a kytarista Michael Vašíček, ale troufám si tvrdit, že jejich skladby se oporou repertoáru nestanou. Ve srovnání s Redlovými písněmi jim chyběla hudební i textařská původnost.
V druhé půlce večera opustila Redlova parta jakékoli konvence a koncert se zvrhl v ne(z)řízené jamování a instrumentální smršť. Celkem velký hráčský prostor tu dostala kytaristka Petra Šany Šanclová, ženská posila kapely. Že její přínos není jenom hudební, dosvědčil divák stojící vedle mě. „Nic není víc sexy, než holka s elektrickou kytarou," vydechl zasněně a nebyl důvod s ním nesouhlasit. Vlasta Redl mezitím lítal po pódiu, kouřil jednu cigaretu za druhou, nosil Šanclovou na zádech a nakonec otloukl o zem kytaru.
Diváci byli nadšení a samozřejmě došlo i na několik přídavků. V úplném závěru se před ně postavil Redl sám a jenom na španělku odehrál křehkou píseň Až na poslední stránku. „Zvolna chápu / Proč slova se píšou / Aby bylo co zpívat / A aby bylo čím lhát," vzkázal písničkář na rozloučenou v nezvykle jemném závěru nezvykle divokého koncertu.
