Několik „zavedených" interpretů svými díly v poslední době způsobilo, že k -cátým až – sátým albům takovýchto stálic přistupuji trochu s předsudkem – tak copak nám zase nabídnou ze svých už mnohokrát ovařených ingrediencí? Přiznám se, že jsem si to říkal i o Nezmarech – za ta léta už přece všechno řekli i předvedli a nasvědčovalo by tomu i to, že se relativně nedávno vrhli i na ryvolovky, a takové „vlastní verze osvědčených hitů" bývají jednoznačným znakem umělecké bezradnosti. Hned první písničkou mě ale z tohoto předsudku vyvedli a situace se nezměnila po celých 45 minut. Tak se hned na úvod přiznávám, že jsem rád, že jsem se ve svém očekávání tentokrát zmýlil.
Deska začíná majestátným Černým delfínem (autorkou hudby je B. Holiday), která jako „otvírák" nebyla vybrána jistě náhodou a ani v dalších písních CD nic neslevuje z vysoko nasazené laťky, jako by Nezmaři chtěli říct – Tohle dovedeme taky. Stromy přinášejí prostou, leč působivou myšlenku – ten, kdo má kořeny, stojí pevněji, o potřebě lidského kontaktu hovoří Dvě lidská srdce, o potřebě lásky pak Korále. A tak bych mohl pokračovat dál. Vlastně všechny písně mají v sobě naléhavé, lidské, prosté, upřímné a přitom neotřelé poselství. Opět jsem se neubránil pokušení hledat v textech fráze a schémata, ale neuspěl jsem. I tady Nezmaři zvítězili. Texty stojí za to si přečíst v průzračně upraveném bookletu. Civilní, leč působivé pravdy, bez zbytečného patosu. Dokonce i „kalich hořkosti", „strmý pád" a „práh příštích bolestí" v závěrečné písni nepůsobí klišovitě díky svému myšlenkovému okolí. A to platí i na druhém pólu pro skladbu „Těla to chtěla", která přes své odlehčení v melodii i v textu nesklouzne ani k lacinému vtipkování. Trošku obtížně se z CD bude vybírat hit, svádějí k tomu Těla to chtěla, ale viděl bych to i na kteroukoliv z těch ostatních. Snad ty výše zmíněné, nebo Dokud svíčka hoří.
Z hlediska formy je projev Nezmarů kompaktnější a sevřenější, než mi to přišlo v poslední době. I když ve zpěvu převažuje Šárka Benetková, plně se podřizuje celkovým záměrům kapely a v tom nejlepším slova smyslu „slouží" písničkám. Výrazná osobnost, která jistě bude mít i sólové ambice. Většina písní je spíše ve volnějším tempu, ne však v poloze dramatické, ale spíše vyrovnané, zmoudřelé. Ani v jednom případě jsem nenašel ani náznak laciného ploužáku, k čemuž pomalé písně svádějí. Žádné hudební pózy, spíše rozjímání a úvahy. I instrumentačně je deska prostá a uměřená a plně tu platí pravidlo, že v jednoduchosti je nejen krása, ale i síla. Šárka Benetková jako autorka hudby ve více jak polovině písniček se plně vyrovná už jednou zmíněné vysoké úvodní laťce B. Holiday, zdatně ji doplňují Tonda Hlaváč a Michal Röhrich, textovali zejména Alena Binterová a Pavel Drengubák, několik textů přidali Jolana Tůmová, Pavel Zajíc a Renata Černá.
Byl jsem rozhodnut poslouchat desku Nezmarů naladěn co nejpřísněji, a Nezmaři mě příjemně převezli – nic z toho, na co jsem se škodolibě těšil, neudělali, a naopak, naprosto mě dostali jako za starých časů a já náhle pocítil chuť tyhle písně slyšet naživo, ve stmívajícím se amfiteátru s celou tou atmosférou mých prvních festivalů (a mého mládí), o které jsem si myslel, že je pryč. A Nezmaři mi alespoň ten pocit dokázali na 45 minut vrátit a navíc tvorbou nikoliv historickou, ale veskrze současnou – a tím i nadčasovou. Doufám, že tyhle tóny hned tak nedoznějí.
Nezmaři: …než tóny doznějí JIM-ART 2004, 45,15
Černý delfín, Stromy, Dvě lidská srdce, Korále, Už víš, Altán,Tanec na skle, Vzpomínky, Cesta z nebe, Jsi všude kolem, Vlnovka, Těla to chtěla, Jednou si na tebe udělám čas, Dřív než tóny doznějí, Dokud svíčka hoří, Být poslem dobrých zpráv.
