Vašek Koubek je fenomén, osobitý, svérázný a nespoutaný, s bohatým a do jisté míry dobrodružným životopisem. Je tedy třeba velmi pečlivě vážit, nakolik takováto osobnost a její hodnocení souvisí s konkrétními aspekty její tvorby. A řekl bych, že zde ta souvislost je jen velmi volná a ti, kdož omdlévají nadšením nad tvorbou, jsou unešeni spíše osobností (nejméně jeden takový případ už tu byl). Pověsti a činy zřejmě i zde totiž předcházejí tvorbu a toto album to potvrzuje, i když se to na první poslech snaží maskovat. Ale i to už tu bylo.
Písničkář sám o sobě má omezené množství prostředků k vyjádření se, pokud není multiinstrumentalista a současně géniem nadaný melodik a textař. Pouze jedna podmínka nestačí, jak se přesvědčujeme v Ozdravovnách a na Sázavě. Ještě složitější to je, pokud obého má jen průměrně, případně něčeho (třeba pěveckého umění) podprůměrně. Pak z nedostatku udělá přednost a poznávací znak, podle kterého jej publikum identifikuje, a ty průměrné věci jej po čas přinutí ke stále delším uměleckým odmlkám, nebo ke kooperaci.
Vašek Koubek zvolil kooperaci alespoň v hudební složce alba, a tak po instrumentační stránce je to deska nabitá neobvyklými zvuky, poutavými melodickými linkami, a tohle všechno vytváří drsně neotřelou atmosféru inspirativní hospody. Muzikanti a aranžér tedy za 1. Je to skupina Traband a 5 dalších hudebníků. O stupeň níže budou melodické nápady, které místy vaří z vody, nebo se potácejí na hranici bezradnosti, přesto však těch druhých, lepších, zapamatovatelných a zpěvných je na desce více. Pěkná je asociace na Pink Floyd v písni Byt. Za 3 dostanou texty, které buď kloužou po povrchu tématu, snad že není síla či kapacita filosofické téma na odpovídající úrovni (když už tedy bylo nastoleno) rozebrat, anebo téma postrádají a schovávají se za bizarní obraty a fráze, opravdovost je nahrazena repetitivností a stupňováním. Typická je skladba Sám nebo Totem, ten je navíc trošku odbytý aranžérsky, charakteristice vyhovují i Stařec nebo Světla, ta jsou ale aspoň tak silná melodicky a instrumentačně, že by mohla být hitem desky. Přesto ale ne všechny texty jsou takové: Byt je tématicky prostý, každodenní, Koubkovi blízký a proto i důvěryhodný. Druhý možný hit (po Světlech), splňující nejen parametry úspěchu, ale i kvality. Třetím by mohl být Tanec. No a zpěv je dostatečný. Je rozumět, někdy s vypětím, a to stačí pro charakteristiku řeči, ne zpěvu. Barva hlasu to pak už nezachrání.
Název alba Vaška Koubka svádí k asociaci na uvedené pořekadlo, poslech samotného alba pak spíše ale asociuje to o jednom kopytu či brdu. Takový dojem ve vás po poslechu desky zůstane, protože předmět, hodnocený za 4, přehluší i dojem z předmětu, který jsem ohodnotil jedničkou. Někdy bych si rád poslechl jen základy a Koubkovo scatování. To by byl nářez. A ještě originální.
Vašek Koubek: Každej pes.
Potkám, Byt, Galaxie, milá, Rozjímání, Dech, Světla, Hospoda, Stařec, Snílci, Maska, Tanec, Sám, Totem, Příběhy, Důstojnosti
