Ze soundtracků jsme nadšeni obvykle proto, že jsme viděli předtím film a hudbu máme spojenu s vizuálním zážitkem a soundtrackem si zážitek připomínáme. Pokud si koupíme záznam hudby z filmu, aniž bychom film viděli, jsme trochu zmateni a ošizeni, protože ty písničky nutně k obrazu patří. Zejména když nějakým způsobem děj komentují či posunují.
Dokonce ani u jednoduché Pomády to naopak nefungovalo, dodnes si pamatuji, jak deska dorazila do ČSSR s ročním zpožděním a film s pětiletým, a teprve pak jsem pochopil umístění někerých písní do děje. S muzikou z divadla to může snadno být podobné, navíc divadlo je pokaždé premiérou, to se nedá nic dělat.
A tak jsem trochu nedůvěřivě sáhl po CD Těšínské/Cieszyňskie niebo/nebe, které je záznamem písní ze společného projektu české a polské scény Těšínského divadla. No, nebudu vás napínat, bylo to lepší, než jsem čekal. CD ocení ti, kteří mají rádi herecké zpívání (v tomto případě herců Těšínského divadla), dále ti, kteří mají rádi nové varianty známých melodií (z autorské dílny Jarka Nohavici), včetně jejich podání jinými interprety, často několika v jedné písni, kterou jinak známe z repertoáru a v sólovém podání J. Nohavici. Také ti, kteří ocení různé hudební a textové vtipy (Těšínská zpívaná ve 4 jazycích nebo vmontování refrénu z Tří čuníků do jiné písničky – Vilema Fuska), a rovněž ti, kteří ocení ještě větší zkomornění písní, než je v originálních verzích. To je snad znát na celém CD asi nejvíce, je to jakási červená nit, která se táhne celým cédéčkem a očividně vychází z divadelních potřeb. Projevuje se v celkovém zpomalení temp, v prostší instrumentaci, ve zvýraznění regionálních prvků písní. Je znát, že „menší" pěvecké hvězdy se snaží přizpůsobit hvězdám „velkým" (J. Nohavica), a ty naopak nejedou na plný plyn. Tím se obě skupiny vyvarovávají přehmatů a působí příjemně skromně. Nezpívají, aby se předvedly, ale aby předvedly písně. Snad jen trochu archaicky působí sbory. Neobjevíme v podstatě neznámé písničky, ale ani jedna nebude nudit a posluchač je zvědav, jak se jinak známá píseň bude vyvíjet instrumentačně a interpretačně – po této stránce je na desce patrná skutečně velká invence aranžéra. A taky šťastná ruka, protože cover verze většinou dopadají jako odvary originálů, zde ale nikoliv. Změnou aranží a interpretačního projevu dostávají některé písně i jiný, nový obsah, aniž by se změnilo jediné slovo v textu, který jsme už trochu automaticky v původních verzích přehlíželi a nyní skoro až zamrazí (Pane prezidente…).
Na překladu Nohavicových textů do polštiny pracovala Renata Putzlacher, která je i scénáristkou divadelního představení, autorem aranží a hudebním režisérem představení a zřejmě i CD je Tomáš Kočko (no to je hned jiná, než pseudolidovky, Tomáši!).
CD určitě vyvolá touhu představení zpívajících herců z divadla i navštívit, což je koneckonců dobrá reklama. Přespolní si uvědomí, jak je kraj těchto písniček národnostně a jazykově propojen a jak umělé hranice nic nezmohly. A jak jsme si se severními sousedy blízcí nejen jazykem, ale i mentalitou a pohledem na svět. Dříve i nyní. A v těch písních se ta atmosféra uchovává a koncentruje. Takový předobraz EU, chtělo by se napsat, kdyby to nebyla recenze CD. No, a mě navíc potěšila tramvaj (která zanikla s upevněním hranic v této oblasti, ale jejíž stopy přetrvávají vlastně již sto let) na obalu CD. Na obalu, který je opět módně papírovou skládačkou laděnou do modra. Samozřejmostí jsou texty a obrázky z představení, jakož i podrobný seznam všech, co se na desce i divadle podíleli, takže i po formální stránce je CD takřka bez chyb.
Těšínské nebe (Indies 2004): Nebe je tu, Kalina, Těšínská, Vilém Fusek, Kometa, Svatební, Litanie o konci století, Maškarní ples, Zítra ráno v pět, Jacek, Bláznivá Markéta, Mikymauz, Dokud se zpívá, Pane prezidente, Hymna HC Třinec, Sarajevo, Petersburg, Danse macabre, Velká voda, Každý si nese své břímě. Bonus mp3: Muzeum, Plebs blues
