Hravost je ústředním mottem veškeré tvorby pábitelského výtvarníka, divadelníka a hudebníka Petra Nikla. A tak pochopitelně nemůže chybět ani na albu Nebojím se smrtihlava, kterým vydavatelství Black Point music zpříjemnilo všem vnímavým posluchačům konec roku.
Na CD je Niklova hravost všudypřítomná. V melodiích, textech, aranžích, rytmu i ve skladbě vokálů. A obal, to je kapitola sama pro sebe, která se musí vidět. Hravost pak věrně doprovází nápaditost a obrovská míra svobodné fantazie, takže je neustále co poslouchat, objevovat. Skladatelské vtípky, netypické aranže, nečekané slovní obraty, hříčky a spojení. A to jak v dětských říkánkách (Zlatí hadi, Lev), tak ve vážnějších skladbách (Bella, Vetřelec).
Své síly spojil Petr Nikl s početným souborem Lakomé Barky, jejichž vedoucí Blanka Laurychová přispěla na album pěti písněmi. Barky tvoří maminky s dětmi a z toho plyne, že vokální rejstřík je hodně široký. Deska toho náležitě využívá. Vedle sebe tak zní expresivně kvílivý zpěv Petra Nikla, vyzrálé hlasy maminek i nevinné hlásky jejich potomků.
Stejně nápaditě nakládá Nikl s nástroji. Jeho spíše klidná, ale vnitřně velice bohatá a propracovaná hudba je založena především na rytmu, a proto dominují různé indiánské bubínky, dřívka, hrnce, djambe nebo zvonky. Do jejich charakteristického zvuku přesně zapadají další instrumenty včetně flétny, klavíru, saxofonu, violoncella nebo klarinetu. A to v podání exkluzivních hostů, jakými jsou manželé Havlovi nebo František Kop.
"Nebojím se Smrtihlava, je to jenom motýlek," zpívají Lakomé Barky v titulní skladbě. To je asi i hlavní vyznění desky. Na všechno lze nahlížet z té lepší stránky a záleží jen na člověku, zda si dá tu práci hledat různé úhly pohledu. Pokud zapojí fantazii, pak potká zlaté hady, kteří zlatě kadí, pomalé ptáky s pomalou hlavou nebo papouška střeleného do vesmíru. A další pohádkové postavičky, kterým dá Niklova poezie nadčasové vyznění.
