Pionýrský Sedmikvítek je celorepubliková, poměrně rozsáhlá a propracovaná soutěž. Její republikové finále se odehrálo o třetím lednovém víkendu v Divadle za plotem a já byl u toho. Poprvé jako porotce na „velké" soutěži.
Sedmikvítek má několik soutěžních oblastí a hudba samotná se dokonce dělí na dvě. Žánru FCT by víc odpovídala Dětská porta, ta se však v Bohnicích neodehrávala. Ovšem i soutěž ve zpěvu a instrumentální hře přinesla hodně podnětů a poznámek na stránky se seznamem účinkujících, vhodných pro zveřejnění na IFolku. O některé se s vámi podělím.
V sólovém zpěvu byla nejpočetněji zastoupená kategorie od 13 do 16 let, kdežto nejvíc soutěžících pěveckých souborů patřilo do kategorie nad 16 let. Člověk by čekal, že to bude obráceně: ti starší se cítí zpravidla už na sóla, kdežto dětských sborů na základních školách jsou mraky. A ještě zajímavější bylo, že větší počet znamenal i vyšší kvalitu. Leckteré holky (ano, chlapců bylo pomálu) školou povinné dokážou zazpívat nesmírně přesvědčivě, že by je vzali i Klesla s Osvaldovou.
U zpěváků stálo za pozornost, jak budou řešit hudební doprovody. I tady ale je profesionalita na postupu. Většina finalistů si dovezla plný doprovod bez sólové stopy na cédéčku a předváděla tak vlastně karaoke. Kdo to neudělal, obvykle dopadl hůř – dá rozum, že do nadupaného, přesného a detailně naposlouchaného základu se zpívá líp než do nejistého šudlání kytary. Na to doplatily třeba Tereza Žaludková nebo Dušana Macejková. Rozumnou volbou, i když spíš na jistotu, byl klavírní doprovod dospělé osoby, ten v mnoha případech nenápadně maskoval rytmické prohřešky a byl spolehlivý, ačkoliv ne tak oslnivý. Karolině Horákové v nejmladší kategorii jeho nevýraznost uškodila, jinak by asi vyhrála. Takhle jí první místo mezi dětmi do 12 let vyfoukla Martina Nedvědová, která se na klavír doprovázela sama (!) a šlo jí to se zpěvem neuvěřitelně pěkně.
Na volbu repertoáru jsem byl zvědavý obzvlášť. Pochopitelně převládal pop a písně z muzikálů – to vysvětluje, proč se na folkové scéně setkáváme s velmi mladými talentovanými zpěvačkami nepříliš často. Všechny nám totiž utíkají k popu. No, všechny ne, zrovna vítězka kategorie do 16 let Andrea Termerová se profiluje šansonovitě a třeba dá před šoubyznysem přednost stylu Zuzany Navarové. Ani druhá v pořadí Lenka Kozlíčková nemá jednoznačně nakročeno do Superstar, předvedla suverénní Summertime, což je píseň zpívaná od zlatých slavíků po osadní ohně. Jinak ovšem popové skladby převládaly: Tiché vyznání, Můj svět (Chinaski), Čo bolí, to prebolí… Posedlost popem se nevyplatila dvěma romským dívkám – každá zazpívala po jedné vydařené romské, ale Ta pusa je tvá nebo A ty se ptáš, co já ani jedné zřetelně neseděly. Folk trpěl, jak už jsem psal, horšími doprovody, přesto dokázala Marcela Hrabáková dát Čarodějce z Amesbury neuvěřitelné grády hereckým projevem (u kolegů v porotě však neuspěla).
Jako vyznavače vokální hudby mě přitahovala poslední „disciplína" dne, soutěž sborů v nejstarší kategorii. No, sborů, trio dívek ze SPgŠ Most z neznámých důvodů zpívalo ve třech písně maximálně pro dvojici a kdyby se obešlo bez nejslabší zpěvačky (menší blondýnka, neznám jméno) a zůstalo ve dvou, vyhrálo by určitě soutěž jednotlivců a duet. Takhle na ně zbylo čestné uznání. Podobně dopadl osmičlenný sbor Lentilky taktéž z Mostu, ale tentokrát kvůli nanicovatému repertoáru: totálně akademické Ať jde Mojžíš i Jméno zná i král byly pro čtyřhlasý, klasicky znějící a v zásadě dobře ladící sbor nejhorší možnou volbou. Ceny tak zbyly pro dva sbory ze ZUŠ Luže, Komoráčku sedl spirituál Poutník a dívka mnohem líp, i když provedení nebylo tak náročné, Kantiléna (takhle se jmenuje každý druhý sbor, kdo vymýšlí ty názvy?) nastoupila s obrovskou chutí a jejich verze známé písně Jada rozhýbala sál.
Na instrumentalisty už mi nezbývá místo, ale to nevadí. Jediný hodně zajímavý okamžik bylo úchvatné vystoupení Jana Šimoníčka s didjeridoo. Ten kluk na to fakt umí.
