Není to tak dávno, co jsem napsal recenzi na CD Taxmenů Calamity Jane 4 a byl jsem zaplaven vlnou nařčení počínaje tím, že jsem blbec, přes to že muzice nerozumím a že zneuctívám památku hrdinů až po výhrůžky, že dostanu přes hubu. Byl jsem proto nadšen, když jsem v únorovém čísle časopisu Folk a country objevil dalšího zakukleného Neználka, který pro stromy detailů např. v textech nezdůrazní pořádně význam lesa oslavy hrdinů Radost o to větší, že k němu si snad nikdo podobné Hrubosti jako ke mně nedovolí, vzhledem k jeho rozsáhlé novinářské praxi v tištěných médiích.
Protože již ale přeci jen nějaký čas uplynul, mimo jiné mezi tím proběhla podobná diskuse jiného umělce pro změnu s významným zvukovým médiem, a proto, že z dálky a z nadhledu je leccos nepřístupné náhle přístupné, jak se ostatně přesvědčujeme i při různém jiném hodnocení historie ( právě i „této" historie), dovolte mi tedy pro srovnání se ještě jednou ohlédnout. Tak co se psalo „tenkrát" (srpen 04) a nyní (únor 05):
1.
-toh-: Kdo by chtěl prezentovat toto album jako učebnici textařských nešvarů, může. Částečně je to daň, možná i nezbytná příchuť vpravdě countryových příběhů, zde věnovaných hrdinům bitvy o Anglii. Částečně by asi pomohli invenčnější textaři. Ale současně by byla chyba kvůli detailům přehlížet celek: ten se rozhodně povedl nad očekávání, která jsou obvykle čtvrtým dílům přisuzována.
MK: Jako kultovní deska a interní sdělení pro úzký okruh zasvěcených fandů buď military country nebo českých letců sloužících v Británii v době druhé světové války je to vynikající počin. … bezesporu se jedná o sdělení kapely širší veřejnosti, o popularizaci příslušné historie, událostí, techniky i osob. Až sem je to i nadále chvályhodné, bohužel, zde nastává zlomový okamžik, a tím je otázka zvolené formy onoho sdělení.
2.
-toh-: Zatímco celek je tedy rozhodně chvályhodný, budeme-li se přibližovat k detailům, přibývá chyb a problémových momentů. Většinový textař Jiří Fallada sice dovedl osm námětů k zpívatelným i poslouchatelným textům, ale hledat výrazný nápad či neotřelou metaforu v poněkud mdlých řádcích je zbytečné. Chyby v přízvucích nemá cenu počítat, rýmy jsou převážně gramatické, z neřešitelných situací se utíká vykloubením slovosledu či vazby („on obratný tak byl", „pilot už nedoufá žít").
MK: Opět se vyskytují textařské kostrbatosti – zvratné částice úplně jinde, než slovesa, ke kterým patří („rychlého spada si každý pilot oblíbil", „zpátky do Anglie jste se dostat umínil"), vazby s infinitivem („pilot už nedoufá žít") a nelogičnosti („torpédo se šklebí a nevinně se směje"), ustálené obraty se objevují několikrát, neustále něco"nebem hučí", leckde nevyjdou slabiky:" svíčkovou uvařil/o nášup každý prosil" (Kavalír nebe).
3.
-toh-: Nikde žádná pocitovka, která autorovi uhne podle toho, jak zajímavý verš na něj sestoupí shůry. Například hitové ambice neskrývající píseň Sestřelen má standardně oslavný, nijak nejiskřící text: jenže vměstnat knižní příběh do refrénu a čtyř verzí – už to je na nějakou mimořádnou cenu. Lépe než rozsáhlé eposy tak dopadají skladby, které přinášejí jen krátký výsek příběhu
MK: „Kavalír nebe" je prototyp kýče, posluchač bude nevěřícně naslouchat úvodnímu sborovému recitativu a pak se začne smát – jako když nevěřícně pozorujete,jak někdo instaluje zbrusu nového trpaslíka na zahrádku. Korunuje to spojení žargonu se spisovným archaismem: „písničku moravskou pěl/nácky co sestřelil na trupu značené měl".
4.
-toh-: Píseň Vlčák Ant – hrdinný letec RAF ještě skousnu, přestože se zde tvrdí, že vlčák Ant „byl gentleman a fér". Ale Starej dobrej Chopper, kde se opěvuje vrtulník slovy „pěšáka či výsadkáře je on kamarád" – to už je jen jiný klon komunistických agitek o lehkém kulometu – věrném soudruhu.
MK: A pro historickou objektivitu doufám, že další Calamity Jane 5-9 budou věnovány pro změnu hrdinům, kteří vzlétali s Iljušiny nebo Lavočkiny.
5.
-toh-: Mínus …. v tom, že si člověk poměrně často říká – kdepak už jsem tohle slyšel?
MK: Zvolený tvrdý country rock nijak s popisovanými historickými reáliemi nesouvisí, přitom vůbec není nutný – military country nemusí tyto aspekty nutně mít, aby military country zůstala. Sundejte Hartmana, Biggles nebo Pěsti ve tmě jsou amatérským tancovačkovým rockem konce sedmdesátých let. Zbytečně tvrdé, rockeři se i tak budou jen smát.
6.
-toh-: Pacifická dvojice Blažejovský/Linhart přispěla písní Ve jménu Panny Marie Svatohostýnské: ač mne její celkové vyznění příliš neoslovuje, po řemeslné stránce je prostě o třídu výš. Problémům s epikou se chytře vyhnul jedenkrát textující Čvančara (Konvoj z Murmanska). Příběh vložil do nerýmovaného recitativu (obecně průšvih, ale jednou za desku se to dá), který obložil několika význam umocňujícími a slušně napsanými slokami – a působivý kus byl na světě.
MK: Ale i slušná místa jsou: „Konvoj z Murmanska" má také recitativ, ale ten je důvěryhodný vypravěčským pojetím, „Ve jménu Panny Marie…" je působivá stavbou melodie.
Tak co, stačí? Nebo kdo bude další a kolik toho ještě bude muset být napsáno?
PS: Nezloběj se na mě, -toh-, že se s nima srovnávám, že ne? Činím tak právě a jedině v tomto případě a viděj aspoň, jak vážně beru já jejich recenze. Jejich MK
