Jan Nedvěd spolehlivě plní stránky bulvárních časopisů a je znát, že autoři článků mnohdy ani nechápou souvislosti a význam postavy Jana Nedvěda v české trampské muzice. Jakkoliv mohou být různé momenty osobního Janova života diskutabilní, jedno mu ani poslední propíraná témata neupřou. Geniální melodik a jen o trochu méně geniální textař. A to je to, co nám Jan Nedvěd tady zanechá i přes všechny bulvární příhody. Honza zůstal na rozdíl od jiných svému stylu věrný, jakkoliv on sám i ten styl byl často zlehčován a posmíván. A to je cennější než libovolný počet eskym.
V jakési recenzi na dvojCD 30 let písniček Jana Nedvěda, která snad ještě ani nevyšla (ó, ty výrobní lhůty papírových periodik, nebo co…) jsem konstatoval, že první CD tohoto kompletu je prostě příšerné výběrem muziky a hlavně řečmi celé nedvědí rodiny, a že naopak se těším, až se minutové úryvky z druhého CD promění v ucelené písničky. Trochu (trochu dost) jsem o tom pochyboval, ovlivněn právě těmi články. Jsem rád, že jsem se mýlil, a současně jsem rád, že mě minutové úryvky nezklamaly a vyrostly ve skutečné písničky, takové, jak jsem je v úryvcích tušil.
Máme tu CD Honzy Nedvěda Bible pro Lucii, na kterém je většina úryvků z CD 30 let… Pár písniček je jiných, pár jich naopak chybí – ale zjevně byly vybrány ty nejsilnější. Zatímco na předchozích třech-čtyřech CD mi výběr písniček i jejich provedení a textová témata přišla už trochu rutinní (leč stále osobitá a profesionální až geniální), zdá se, že na této desce pokropila tvorbu Jana Nedvěda živá voda.
Tématicky je patrná orientace na biblické příběhy, nechybí ale ani pár „civilních" příběhů. V těch „biblických" je nutný patos, slovní i hudební, zato „civilní" naopak skrývají mnohdy zajímavé pointy, opět nejen textové, ale i hudební, které jsou významnější než Honzovy aféry. Pomalé písně jsou určeny spíše k rozjímání a téměř se shodují s okruhem „biblickým", rychlejší, vesměs „civilní" písně aspirují na to, být hity u ohňů. Jen by publikum muselo odložit bulvár a vzít do ruky kytaru a zpěvník. Po hudební stránce jsou popěvky, zejména ty rychlejší, opět melodicky „napadnuté" a nemají zbytečný tón, žádnou zbytečnou vatu, žádné opakování „pětkrát dokola". I když, pravda – fade-outy většiny písní jsou trochu bezradné. Jako by vyjadřovaly otevřenost písničky i pro posluchače: Tumáte, vemte si ji, dodělejte si ji. Ale i pomalé písničky mají hudební „hlavu a patu".
Zvláštní kapitolou je písnička Slovensku, která vyjadřuje rostoucí Honzův vztah k této zemi, podložený i hlediskem ryze praktickým. Další tématicky „bilancovací" písní jsou Bráchovy pyngle (na CD 30 let správněji: …pingly), které budou reflexí nejen lidskou (to tedy v první řadě), ale i (!) obecně hudební. Samozřejmě se najdou i některé prvoplánové naivity (Tatínek, Panáček, Orchidej, nebo recitativní a exaltovaná Živá voda, ta je bohužel tedy fakt „vrcholem" – škoda, radši si ji nepouštějte, zkazí předchozí dojem), na těchto několika písních naštěstí deska nestojí (podle mě, nevím, jak podle Honzy). Z těch, které byste si mohli prozpěvovat, jmenuji například Kandík, Kačence, Na náměstí u kostela nebo Hups, Dopis pak trochu překvapí nečekaně přesnými pojmenováními.
Na desce se s Janem podílí i Vojta a mezi muzikanty jmenujme například kytaristu Petera Bindera nebo Milana Plechatého. Důležité je, že průzračný kytarový zvuk zůstal zachován, i když různá elektronika je na obalu také uvedena. Neméně důležitý je naléhavý, leč čistý a prostý Honzův zpěv, při kterém pokaždé trochu zamrazí a vynoří se vzpomínky na první Brontosauří hity. Možná si mohl Jan dát pozor na otevřená „a" a „e", která mají evokovat upřímnost, ale navozují prostě jen nedbalou pražskou výslovnost. Mohly chybět některé vokalizující slabiky a vytí v Orchideji… Písniček je 18, jen dvě jsou pod dvě minuty a deska hraje přes 50 minut. I to je informace o vztahu Honza-posluchači.
Obal v sympatickém hnědém tónu obsahuje i kompletní texty a překvapivě stojí za to si je přečíst i samostatně, odděleně od muziky. Udělejte to, leccos tam najdete, co je v písni překryto melodií. Obrázky kostela a slovenské krajiny podtrhují sdělení, která že písnička je pro Jana na tomto CD rozhodující (ostatní obrázky jsou portréty).
Zkuste k té desce přistoupit bez předsudků, (de)formovaných bulvárními historkami a třeba i (proč to tajit) mluveným slovem Jana Nedvěda při koncertech. Pokud nějakou tu pravdu nenajdete, aspoň omládnete. Deska roku to nebude, ale bulvár si jí zaručeně ani nevšimne.
Honza Nedvěd: Bible pro Lucii, Milton 002, 2004, 52 min.
Dvanáct učedníků, Kandík, Nikdy nezapomeň, Slovensku, Synek, Kačence, ztatínek, Panáček, Na náměstí u kostela, Lamy, Hups, Vrba, Sirény, Orchidej, Oslík, Dopis, Bráchovy pyngle, Živá voda.
