Šárku máme v Praze Dolní, Horní, Tichou a Divokou. Teď navíc i Sedmikrásnou, řečenou Rezkovou. Zatímco první čtyři jsou chráněné přírodní rezervace, poslední jmenovanou to zatím ještě nečeká. Na rozdíl od prvně jmenovaných je Sedmikrásná z masa a kostí a ráda by byla i z rytmů a tónů.
V názvu je bohužel kouzlo nechtěného. Na CD je 14 písniček, pokud je Šárka Sedmikrásná, pak v každé písni je krásy polovic, aby to hodilo správný výsledek. A bohužel je to tak. Někde je melodie bezva, jinde text, tu zpívá Šárka kromobyčej dobře a tu se podařila aranž. Nikde ne však současně. A to bude kámen úrazu.
Na albu se zpěvačka prezentuje jako dravá dynamická osůbka, jak po hlasové tak i po vizuální stránce. Na albu, resp. skládačce s texty je fotek "Šárka stokrát jinak" docela dost, uměleckosti je jim dodáno dvoubarevností. Lépe by ale k albu seděly fotografie barevné, přírodně romantické či kolotočově rozevláté. Ale pojďme k muzice. Hned první dvě písničky představují Šárku v rychlém, trochu rozervaném tempu. Šárka se do zpěvu opírá, ale jednak ona spíš než tygřice je spíš přeci jen sladce borůvková, a navíc jí ostatní atributy písniček vůbec nepomáhají – instrumentace udělaná z toho, co se sešlo v den nahrávání ve studiu, téměř výlučná country textařka Hana Sorrosová rozmělnila docela dobrý nápad se slovem Sedmikrásná v obvyklém monologu k chlapovi a melodie tak nějak divně poskakuje… Po tomto úvodu následuje osvědčená Borůvková,jenže už je to borůvka notně otrhaná, navíc nepůvodní (Strawberry wine), ale dlužno uznat, že když byla borůvka čerstvá, byla docela chutná. Teď je tu snad proto, aby naznačila – Podívejte, jakým jsem byla hitem! a pokusila se hitovostí nakazit i ty další. Ty jsou však neobyčejně imunní. Hitem ale mohla být následující Ty a já – krásná táhlá melodie je ale devalvována opět aranžemi a Šárka přeci jen není Petra Janů. Přesným protikladem je pak Rej kolibříků, která už názvem naznačuje kýčovitost (Jestlipak byste Šárko vůbec kolibříka poznala, aspoň kdybyste si na něj nedopatřením třeba sedla?). V druhé polovině CD je ještě Kolibří klon, s názvem jen náhodou podobným: Ptáček. (chce se dělat "ňuňuňu")
Melodii, ze které se mohlo něco vyklubat mají Živly, zde i saxofonová mezihra má hlavu a patu, refrén má tah a Šárce píseň sedí. Proč producenti nevsadili na tuto píseň a tento zvuk? Při poslechu se rodí podezření, že nebude ze stejné tvůrčí dílny, jako ostatní, a taky že ne: Brabec/Grossman. Nojo, tak tady bychom měli jeden klíč k tajemství, proč deska je taková, jaká je. Následující High Life je ještě jakoby její dobrou ozvěnou
Ale většinou jen soustavně padá řemen.Nepodařilo se totiž shromáždit ani dost dravých písní, jak naznačují první dvě, ani dost výživných ploužáků. Pan Někdo používá i nějaké zvukové efekty, ale zase nedotaženě (nemyslela jste tím Panem Někdo recenzenta desky, že ne Hano Sorrosová?). Ve Zkouším se ptát pak už nastupují bezradná kytarová sóla a změny temp. Jiří Vondráček, autor většiny nepřevzatých písní se utápí ve složitých melodických konstrukcích – připouštím, že aranžováno pro TOČR a hráno na BL ve fracích by to asi bylo působivé. Ale v provedení pouhých tří muzikantů… Myslel jsem, že to bude tak až do konce. Ale ty pravé "pecky" přicházejí v druhé polovině desky.
Šárka Rezková si troufla na hit Sunny, který asi nejvíce , kromě několika černošských skupin zpopularizovali diskotékoví Bonney M. a dopadlo to přesně, jako když se o to pokoušeli čeští interpreti v sedmdesátých letech – kdopak si dnes vzpomene , že jí natočila jako Zvony i Naďa Urbánková? A pak následuje rána ještě strašnější – It's my party – hit z šedesátých let, u nás známý v podobě přelomu 70/80 let a natolik rafinovaně udělaný, že celou tu dobu odolával české verzi. Snad Šárka předpokládala, že pamětníci již vymřeli a že tedy nebude svědků, jak zní originál. Bohužel, já na tuto píseň tančil na diskotékách a Šárka jej doslova znásilnila - je doslova v dechovkové verzi. Ke cti textařky budiž konstatováno, že se aspoň rámcově držela předlohy.
Suma sumárum – nedá se říct, že by bylo na CD něco vyloženě špatně (kromě cover verzí v posledním odstavci), ale nevidím (vlastně neslyším) nějaký názor, spíš jen takhle bych to chtěla, takhle taky, takhle též a výsledkem je nečitelný hudební názor. Nedovedu si pak představit potenciálního kupce této desky. No když to tvůrcům stačí… Kdyby natočili maxisingl se čtyřmi písněmi (Živly, High life, Ty a já a Sedmikrásná), mohla recenze končit slovy:… a těším se na opravdové album…
Šárka Rezková: Sedmikrásná, Areca Multimedia 2004
Sedmikrásná, Kdyby čas zůstal stát, Borůvková, Ty a já, Rej kolibříků, Pan "Někdo", Zkouším se ptát, Den nebo noc, Živly, High life, Sunny, Ptáček, Na párty, Prima párty)
