Karel Plíhal po dramatickém souboji nakonec porazil Jablkoň. Mezi hvězdy se prosadilo dravé mládí, a to i přes množství reedicí. Prosadit se na hudebním trhu je čím dál těžší, zvlášť když interpret nepřináší nic objevného. To je poselství, které dávají konečné výsledky bodování desek za rok 2004 na IFolku.
V minulých týdnech kolem nás prosvištěly desítky anket a výročních hodnocení za minulý rok. Pravidelní čtenáři I(nternet)Folku vědí, že i tento server jedno takové shrnutí nabízí. Na rozdíl od minulých let bylo a je ovšem hodnocení desek dostupné průběžně, tudíž jste mohli sledovat zápolení loňských nahrávek v přímém přenosu. Hodnocení jsme k 10. únoru uzavřeli, takže se nyní můžete probírat již definitivními výsledky a různě si je třídit a filtrovat.
Počet hodnocených alb výrazně přesáhl stovku a i hodnotitelé byli letos velmi pilní. Téměř všechna alba tak mají body nejméně od pěti z osmi „porotců", jimiž podobně jako loni byli David Jirků (DJ), Jana Džexna Tippmanová (JT), Miloš Keller (MK), Milan Tesař (MT), Pavel Rada (PR), Tomáš Doug Machalík (TM), Štěpán Kučera (ŠK) a autor tohoto článku. Hodnotilo se tradičně body od 1 do 10. Někteří vás seznámí se svými názory a postřehy v samostatných článcích.
Co nám výsledky sdělují? Především od celkového pořadí odskočili dva favorité. Na Plíhalovu desku s Kainarovými písněmi se toužebně čekalo roky, zato Jablkoň způsobila nečekaný poprask. A ještě senzačnější je dělená bronzová medaile (nepočítáme-li reedice) dvěma kapelami, jejichž hvězda teprve vychází: pro Traband, pravda, je to jen další milník na cestě vzhůru, ovšem Bezefšeho debutovalo – a hned v průměru za osm. Klobouk dolů.
Velké hvězdy a zavedení interpreti se v pořadí podle průměru proplétají s mladými a nadějnými. Tak třeba Bůhví se vyrovnalo oběma deskám Roberta Křesťana s Druhou trávou, trio Lístek – Hromosvod – Pětník sousedí se Žalmanem a Redlem, o Kamelotu a Jahelkovi nemluvě.
Zároveň se ovšem ukazuje, že k úspěchu, aspoň tedy u osmice hodnotitelů, nestačí jen originalita nebo jen technická dokonalost. Potřebné je vkusně a nápaditě spojit obojí. V tabulce tak můžeme najít mnoho příkladů alb stejného žánru, přičemž ale některá skončila nad průměrem a jiná pod ním (to je typické pro bluegrass, country, ale i alternativu či punk). Když dva dělají totéž…
A ještě jedna zajímavost. Písničkáři, sólisté a dua, kteří nahráli svá alba sami nebo jen s hosty obohacujícími zvuk, skončili tentokrát přinejlepším kolem průměru – s výjimkou zvítězivšího Karla Plíhala. Že by nebyl žádný výrazný talent? Anebo se talenti chystají vyrazit až letos?
