Desek se urodilo zase o něco více než v roce předchozím – aspoň mám ten dojem, a to jsme jich navíc pár v hodnocení jistě neměli. Je to dobře nebo špatně? Pro demokracii a svobodu hudby jistě dobře, dnes opravdu každý může CD natočit a sdělit tak světu, co potřebuje. Pro kvalitu umění pak ale už méně. Opravdová kvalita se „rozřeďuje" produkty, které jsou výsledkem té volnosti a svobody natočit cokoliv, a vzniká dojem poklesu obecné kvality.
Trochu závažnější je, že k množství vydaných desek je nepřímo úměrná sebekritičnost umělců. I když i tady jde vlastně o onen princip „ředění" – jedna deska za rok koncentruje tvůrčí potenci umělce jistě více, než desek pět. A přesto mnozí tvůrci se bůhvíproč domnívají, že tomu tak není. Že kvalita jedné desky za rok je stejná jako kvalita řekněme pěti desek za rok (aby se někdo nepoznal) a adekvátně tomu pak reagují na upozornění, že nápoj jest ředěn. Tak to byl jeden výrazný znak roku 2004.
Druhým výrazným aspektem uplynulého roku, který signalizuje ještě trochu více o výše uvedeném jevu „ředění kvality" a v podstatě jej potvrzuje, je boom cover verzí národopisných písní. Zatímco trpaslík na zahrádce je již léta spolehlivě označen a identifikován, tady pobíhají zástupy těchto skřetů převlečených za víly. Jarek Nohavica tento proces myslím trefně popsal v písni Pravda a lež, kterou lze aplikovat i na tento, vpravdě problém, který v roce 2004 zase trochu zbytněl. Ne náhodou se v první desítce nejlépe hodnocených písní objevili dvakrát sourozenci Ulrychovi a první „modernisté" jsou až okolo středu tabulky. Jak se tento problém maskuje a čím je svou podstatou bylo popsáno u konkrétních případů, netřeba opakovat zde. Obecně nedostatek invence (a fenomén „ředění") potvrzují i 3 reedice letitých písní/desek v první desítce a další dvě jen o kousek níže, a to právě z dob, kdy nemohl každý vydat desku, kdy chtěl.
Suma sumárum – folk se maskoval prvním nebo druhým výše uvedeným aspektem, trampská píseň spí spánkem Šípkové Růženky a princ v nedohlednu, country mladší dvaceti let aby člověk počítal na prstech jedné ruky, neboli pouze bluegrassisté hráli i v roce minulém rychleji a rychleji. Ale nebyl to z hlediska desek špatný rok. A vím o několika nových, mladých a silných, kteří jistojistě vydají desku letos a mohli by výše nastíněný obraz napomoci ještě změnit.
