…a za maléry si můžem sami

 
    Hudebník, režisér, herec a spisovatel Václav Koubek vystudoval  Lidovou konzervatoř a Vysokou školu strojní v Liberci. Mimo jiné působil v Hanáckém divadle nebo Ústředním loutkovém divadle a vydal desky Obrazy, Šaty šupáka, Bezvětří, Lítám, Já a můj táta a Každej pes. Je autorem  knih Teď je to čistý, Vesnické povídky, Hospodské povídky a Karí povídky, hrál ve filmech Zvířata ve městě, Cesta pustým lesem či Čert ví proč. Podrobnější informace naleznou zájemci na www.vaclavkoubek.cz

Když srovnám vaše první desky typu Šaty šupáka s novějšími písněmi, mám pocit, že jste se výrazně zklidnil. Je to tak?

    „Ano, na svém zatím posledním CD Každej pes jsem skutečně šel za pohodovou hudbou. S texty, které, doufám, nejsou prázdné, tak vzniká ono snoubení, které bych si přál. Deska Šaty šupáka byla ještě ovlivněna předlistopadovou náladou a protibolševickou revoltou. Dnes mi už nic nebrání v cestě podnikání, vydávání a cestování. Jak jsem zjistil, úspěchy nám propůjčuje Bůh a za maléry si můžem sami."

Pouštíte si vaše starší desky? Jaký z nich máte pocit?

     „Když dnes někde náhodou zaslechnu píseň z některé své staré desky, tak už mám pocit, že to zpívá někdo cizí. Ale třeba písnička Sedni a jen se dívej mi dodnes přináší uspokojení, potřebu nevzdávat se a víru, že člověk má velké rezervy v boji se svým strachem a bolestí."

Jde vám dnes skládání písní snadněji?

    „Dvojverší či slogany si stále píši na kousky účtenek, tácků či útržků, ale oproti minulosti je častěji ztrácím."

Píšete texty na hudbu?

     „Naopak. Vždy jsem vycházel z textu a pak se melodie podřizovala zvučnosti slov. Ale dnes už tolik skladeb nenapíši, nemám totiž tak silné nutkání se vyjadřovat písní. Spíš hledám klid, ale i ten může být nakonec inspirací. Písničky vždy představují koláž nálad a postřehů v čase a neměly by tudíž vznikat rychle a strojeně."

Jakou formou se vyjadřujete raději? Písní nebo povídkou?

     „Povídka je pracnější. Už jen proto, že se musí nejdřív prokecat na koncertech. Na druhou stranu, do písně často vstupem muzikantů přijde nový nápad a nové kouzlo."

Již delší dobu se věnujete projektu Hudební sklepy, který ve vybraných klubech nabízí vystoupení alternativních umělců. Jaký je jeho smysl?

     „Hudební sklepy by měly iniciovat nezávislou tvorbu. Nekomerčními cestami vstupovat do temnot, vyvolat plný dialog mezi básníkem a divákem. Podporovat jinakost a vtáhnout ty, kteří stojí na okraji, do středu. Vyvolat pochybnosti v jistých a zklidnit roztěkané."

Už se Sklepy dostávají do širšího povědomí?

     „Do povědomí se Hudební sklepy pomalu dostávají, avšak vždy záleží na tom či onom pořadateli, jak si dokáže svolat své posluchače, aby neprodělal. Padesát diváků na koncert by mělo projekt udržet, ale přesto z třiceti účastnických klubů pět každý rok odpadne a pět nových přibude."

V 80. letech jste také točil autorské filmy. Proč jste s tím skončil?

     „Film mě bavil, ale z finančních důvodů jsem na jeho tvorbu musel delší čas
zapomenout. Ale rád bych se k němu vrátil. Scénář Vesnických povídek už mám v šuplíku, a tak se rozhlížím, koho bych zlomil ke spolufinancování a spolupráci."

Chodíte do kina alespoň jako divák?

     „Můj život na venkově a cestování po štacích mě od filmu oddálil i jako diváka."

Dnes žijete na vesnici. Nestýská se vám po městském bohémském životě?

     „Stýská a já jsem v očekávání nového příběhu. Netrápí mne a tudíž ani neřeším, zda se bude odehrávat ve městě, na venkově či v cizině, ale zajímá mě, zda bude obsahovější. Tuším jej a vím, že se mu přibližuji. Ale víc nepovím, abych ho nevyplašil."

Letos slavíte padesátiny. Když se ohlédnete zpět, jste spokojen s tím, co jste v životě i kumštu dokázal?

     „Jsem spokojen, že jsem se nenechal zlomit bolševiky ani zblbnout penězi.  Nejvíce si vážím toho, že jsem se postavil na vlastní nohy a nejsem nikomu rukojmím."

Udělal byste dnes něco jinak?

     „Kdybych se mohl vrátit v čase, studoval bych. Toto, ta má nevzdělanost a nedoučenost, mne pronásleduje. Ale slezl jsem onu horu jinou cestou a mohu se nyní oddat žití v čase. Chci se naučit vnímat to, co je teď a své obrazy i představivost chci udržet v kráse přítomnosti.
                    
                         Děkuji za odpovědi.