Obvykle nerad píšu povídání o finále, když jsem psal o předkolech – svádí to k opakování, pokud vůbec je co napsat, zevrubnější hodnocení, pokud vůbec stojí za to, je u základních kol, kde soutěží víc soutěžících, kteří se navíc i naléhavěji potřebují něco dozvědět.
V případě pražského finále jihlavské Porty, které proběhlo ve středu 13. dubna ve stodůleckém Mlejně, však stojí za to udělat výjimku. Řada soutěžících přišla ve zcela jiné formě než v kole základním, jiní naopak v až tak stejné formě, že jim to také u poroty uškodilo. Mimochodem, porota – byla v téměř inovovaném složení. Oproti základním kolům jsem tam byl pouze já, oproti minulým ročníkům finále pak navíc Balík. Trojice Marcela Voborská, Petr Kocman a Jeroným Lešner byli v této úloze poprvé. A přesto jsme se opět na 3 z pěti vyhlášených jmen shodli všichni a další dvě měla shodu jen o málo menší. Berme to už konečně jako několikáté potvrzení toho, že vícečlenný orgán (zejména je-li sestaven nezávislým výběrem) opravdu dobrou muziku pozná a nepochybujme o verdiktech porot.
Zmiňovaná „úplně stejná forma" se nevyplatila Ponožkám – ty navíc ještě předvedly tři typově úplně stejné skladby, vtipná Rozptylová loučka navíc trpěla „mládkovskou" nemocí – zopakování celého příběhu bez jiných výraznějších obměn v písni. Hromosvod naopak zaujal pestrostí trojice skladeb, nepostup u něj byl spíš výsledkem malého počtu postupových míst, než že by v jeho výkonu něco vadilo. Podobný důvod nepostupu má i Hluboké nedorozumění, to si ještě navíc trochu uškodilo přemírou frází a klišé v tématech i použitých výrazových prostředcích textů písní (zejm. u písničky o Nádražákovi).
V horší formě se bohužel předvedla dvě dua ze tří nominovaných, a tak to nevyšlo ani duu Holan+Dědič, ani Paduu – Paduo má ale spoustu času na růst. Shodou okolností jako host (a hvězda večera) vystupovalo jiné duo, které bylo před lety v podobné situci jako Paduo – Nestíháme. Neboli, když Paduo vydrží, předpovídám mu slibnou budoucnost… Duo Koubová+Henel naopak zabodovalo na celé čáře zpěvem ženské poloviny dvojice i jednoduchostí a prostou, leč účinnou stavbou (pro mě dvou) písní. A tak jsem jim odpustil i první soutěžní píseň, která jako by z oka vypadla písni Hany Zagorové Maluj zase obrázky (pokud je to variace na ni, pak dobrá, pokud ne, tak je to fakt hustá kopie).
Zpět ke skupinám: Více trampsky laděný Grandis tentokrát působil nevýrazně (to byl právě rozdíl od např. Hromosvodu, ač ve výsledku obě kapely dopadly stejně, tedy nepostoupily). Naspěch působili na porotu podobně, dokonce trošku pamětníkům připomínali Jozero, ale dohnali to v diváckém hlasování. Nejlepší byla eponymní písnička na závěr jejich bločku. Tak jako zmíněným dvěma duům se nevyvedla forma skupině Každýho věc. Prostě to nesedlo. Jen o kousek lepší byl Qěten – poznamenávám, že tyto kapely neřeší začátečnické problémy, ale dosažení stability formy a výkonu.
Úplným opakem byly Krivohlavy a My3avi – neobvyklost jména potvrdili i invencí v písničkách, a porota ožila. I když písen Mastur a Bace mi stále nějak vadí, hlavně pro samoúčelnost těch jmen, ne moc souvisejících s příběhem v textu, převážila originalita obou formací – a té je v dnešním folku třeba. Originalitou nicméně stále trochu dohánějí suverenitu a jistotu, kterou, byť ve standardním proudu naší muziky, předvedlo Randezvous s M. Brožkovou. Jsem rád, že i ostatní členové poroty potvrdili můj názor, který jsem napsal v recenzi na CD této skupiny. Randezvous bylo tak jako duo Henel-Koubová na seznamu všech porotců. Bluegrassovému Wejletu trochu pomohla stylová osamocenost mezi soutěžícími, ale i kdyby žánrovou konkurenci měli, zaujali by. Bicí byly vkusné a uměřeně ženoucí kapelu dopředu, místy ale ještě trochu připomínali nesmělejší Cop (kdyby měl Cop období, kdy byl nesmělý).
Organizace jako obvykle perfektní – Maruška Navrátilová, zvuk Pája Jindrák (a jaký myslíte že opět byl?), uváděl Zdeněk Schwager z Budějic, kterému, málo platné, musím vytknout s tématem nesouvisející citování internetových vtipů (doufám, že se na mě nebude zlobit, zmiňuji to u každého, kdo se této berličky chytí, Marek Zavřel a další mi to potvrdí). S Jeronýmem jsme si před týdnem po tři večery vyzkoušeli, že se dá vystačit s informacemi k tématu.
Shrnutí: Do finále Porty postupují Koubová+Henel, Randezvous a My3avi, do semifinále: Wejlet a Krivohlavy, diváckou cenu získali Naspěch, autorské ocenění píseň Nežárka dua Koubová+Henel. Obecně lze konstatovat, že špička „mladší" části naší folkové scény se vyrovnává a rozšiřuje. Dovedu si už představit festival, který by se dnes bez „starých" jmen docela dobře obešel.
