V úvodu večera diváky rozehřál Luboš Pospíšil s kapelou LPG. Zdráhám se psát o předskokanovi, v jeho případě šlo spíš o váženého hosta, vlastně legendu našeho bigbítového písničkářství. Ovšem pravda je, že publikum během jeho vystoupení zůstalo poměrně vlažné – snad to bylo tím, že Pospíšil ze svého zpěvníku vybíral spíš slabší písně (ačkoli nezapomněl na Píši Vám Karino, krásně zhudebněnou báseň Pavla Šruta), snad se lidé příliš těšili na hlavní program.
Po hodině Pospíšilova hudebního vzpomínání se dočkali. Na pódium vstoupili pánové Prokop, Andršt a Hrubý; zástupce Indies Records přinesl novorozené cédéčko a slečna hosteska sekt. Kmotry byli skladatel Petr Skoumal a básník Pavel Šrut, dva z autorů na desce zastoupených.
„Teď už nezbývá, než vám tu desku zahrát," usmál se Prokop, když sklenice docinkaly. Tři hráči usedli k mikrofonům na stylové barové stoličky (ze kterých později v zápalu hry občas málem padali) a spustili živelnou směs rythm and blues, jazzu i českého bigbítu. Původního tvaru písní se drželi jenom velice volně, občas je improvizace přivedla k úplně jiné skladbě, než začali hrát. První zazněla bluesová skladba Rain, pak Šrutova textová anekdota Miss July, potom Bitva o Karlův most („Teď zahrajeme něco neznámého," prohlásil předtím Prokop a pak se bavil reakcemi diváků, když poznali první tóny rádiového hitu). Dvojici evergreenů doplnilo Blues o spolykaných slovech, které se ve víru jamování změnilo z něžné písně v ušpiněné syrové blues. Po časem prověřené pecce I'm Your Hoochie Coochie Man následovala novinka (aspoň pro většinu diváků včetně mě), dosud nevydaná Ztracená myšlenka, Andrštova píseň s nádechem jazzu. Koncert uzavřela ukolébavka Dobrú noc, má milá – netřeba dodávat, že ani tentokrát nešlo o žádný pietní revival, trojice muzikantů se od lidových motivů jen odpíchla k vlastnímu spontánnímu hraní (aniž ovšem vybočila z původní nálady písně (skoro se chce věřit, že kdyby naši předci z moravsko-slezského pomezí ovládali kytaru tak jako Luboš Andršt, hráli by Dobrú noc, má milá úplně stejně)). Jedním ze dvou přídavků, které si diváci vytleskali, byla rhythm and bluesová klasika Boom Boom od J. L. Hookera, která je i poslední stopou alba Unplugged; takže došlo na Prokopova úvodní slova – nová deska zazněla opravdu celá.
Byl to osvěžující proud hudby, který s sebou strhl celou Lucernu. Andršt jamoval s tváří hráče pokeru, Hrubý házel hřívou a po těle Prokopovy kytary stékaly potůčky potu. A vlnobití dívčích boků v první řadě vytvářelo večeru nejkrásnější videoklip.
