Dnes uděláme trošku výjimku a nebudeme až tak úplně country nebo folkoví, ale spíše lehce jazzoví a hodně swingoví. Ale nebude to náhodou, nýbrž zcela záměrně: interpret, o kterém bude řeč, položil svůj život před více než 60 lety, když svým uměním přispíval tomu, že nyní můžeme 60 let od ukončení druhé světové války slavit. Ostatně, jeho písně k nám američtí vojáci také přivezli a kupříkladu Jan Vyčítal tento fakt ve své tvorbě v letech devadesátých hodně reflektoval. Mnohé jeho písně jsou v repertoáru countryových zpěváků a naopak on sám upravil pro orchestr řadu countryových melodií.
Glenn Miller je nejpopulárnějším šéfem swingového orchestru v USA, i když jeho hvězdná kariéra byla relativně krátká – na tom největším výsluní slávy se hřál prakticky jen 3,5 roku – od jara 1939 do podzimu 1942, kdy byl povolán do armády. Přesto jeho popularita vydržela několik desítek let po válce a in memoriam sbíral jednu zlatou desku za druhou. Z hlediska hudebně odborného definoval swingový styl postavený na klarinetech a saxofonové sekci hrající o oktávu níže a vytvořil tak referenční vzorek pro dlouhé řady let i kapel. Získal si i srdce jazzmanů, kteří jinak dávají přednost spíše improvizačním výkonům – orchestr Glenna Millera byl naproti tomu hudebně přísně organizován a aranžován. Z hlediska posluchačů a gramofonových firem se postaral o akceptaci této odnože jazzu mezi širokým obecenstvem.
Glenn Miller se narodil v roce 1904 a žil jako dítě na nejrůznějších místech středního západu USA. Prvním nástrojem, který ho okouzlil, byla mandolína, dál se ale pak zabýval už jen nástroji dechovými. V roce 1915 se přestěhovali do Grant City ve státě Montana. A tam začal poprvé hrát s místním orchestrem. Další stěhování bylo do státu Conecticut v roce 1918, kde hrál v kapele na střední škole a později i na škole vysoké. Po roce 1921 se už pak plně věnoval muzice a hrál v různých jazzových orchestrech. Postupně se stěhoval, až zakotvil v L.A. a později v N.Y. Kromě hraní pak hudbu i pilně studoval.
První vlastní nahrávací smlouvu získal Glenn Miller v roce 1935 u firmy Columbia a instrumentálka SOLO HOP se dostala do desítky hitparády v létě téhož roku. Pak ale úspěchy opět poněkud opadly. Změnil i firmu a až v létě 1939 z na první pohled normálního angažmá v Glen Island Casino v New Rochelle se vyvinul ten pravý úspěch. Glen Island přenášela místní rozhlasová stanice, a ten se vyvinul v největší swingový pořad v té době. A písně GM z tohoto pořadu začaly přirozeně bodovat i v hitparádách. Na počátku 40. let se stal hvězdou rozhlasových přenosů dalších jazzových a swingových pořadů na různých místech USA. V roce 1940 měl 31 písní v horní desítce hitparády, dalších 11 pak v roce 1941. Přišly i filmy – Zasněžená Romance nebo Serenáda slunečního údolí jsou nejznámější. Za písně In the mood a Tuxedo Junction se dostal i do Dvorany slávy a obdržel za ně i Grammy. Mezi další jeho hity patří například „Sunrise Serenade", „Moonlight Serenade", „Wishing (Will Make It So)", „Stairway to the Stars", „Moon Love", „Over the Rainbow", „Blue Orchids", „The Man With the Mandolin", „Careless", „When You Wish Upon a Star", „Imagination", „Fools Rush In (Where Angels Fear to Tread)" nebo „Blueberry Hill" či „The Woodpecker Song".
V roce 1942 určoval Glenn Miller swingový sound v celých USA a byl povolán do vojenské služby. Rozpustil svůj orchestr a zformoval orchestr vojenský a hrál ve vojenských amerických táborech. I tyto koncerty přenášely rozhlasové stanice. V roce 1943 měl z tohoto vystupování alespoň dva hity v hitparádě. V roce 1944 se přemístil se svou kapelou do Velké Británie. Bohužel, při jedné z cest přes kanál do Francie jeho letadlo havarovalo a Glen Miller ve věku 40 let umírá. Jeho sláva tím ovšem nekončí. Brzy po válce se zformoval orchestr nesoucí jeho jméno, nesl slávu jeho písní úspěšně dál a byl inspirativní nejen pro své současníky po celém světě, včetně tehdejších našich muzikantů a zpěváků. Jeho písně bývají citovány i umělci ze zcela odlišných hudebních žánrů současnosti dodnes – jde třeba i o disco nebo techno mixy.
