Masové folkové festivaly jsou protimluv. Ledaže by se ty desetitisíce posluchačů stali sousedy, příbuznými, rodinou. Takovou definici folku totiž nabízí anglicko-český slovník Academia, a je to nejvýstižnější definice, s jakou jsem se setkal.
Zařazení žánru folk&country do soutěže Česko hledá Superstar podnítilo mnohé k ořezání tužek či nabroušení písmen na klávesnici. Psal jsem o tom, další zajímavý příspěvek najdete třeba u Juppa. V závěru článku má zajímavou definici folku vystihující velký posluchačský zájem: „Folk a country je menšinový žánr, který poslouchá drtivá většina lidí."
Proč to tak je? Zkusme hledat v samotném názvu. Jen se nenechme mýlit tím, že dnes už je jeho významem hlavně „lid", „lidový" apod. Slovník Academia z 90. let uvádí jako jeden z hlavních překladů něco jiného: „rodina", „příbuzní", „sousedé".
To by dávalo smysl a důvod současné obliby. Folková hudba je ta, která se hraje pro přátele, pro ty, se kterými se cítíme jako jedna rodina. Hraje se na to, co se doma najde (což zpravidla nebývají elektrické kytary ani basklarinet), tak, jak člověk umí (tedy žádná superhvězdná technika) a o tom, co posluchače zajímá, případně se jich bytostně dotýká. Vlastně to tu bylo odjakživa, jenom se tomu pokaždé říkalo jinak: první folkaři byli už vesničtí muzikanti v době národního obrození, tehdy ovšem jako žánr frčel Mozart; pak to byli dechovkáři; no a dnes se to po hospodách nazývá „country".
Že to není pravda? Že folkař dumá o nesmrtelnosti chrousta a zachraňuje svět? A že těch dvacet lidí, co chodí na jeho koncerty, dokumentuje krizi žánru? Ale kdepak. To jen má každý rodinu jinak velikou. Jsou tací, co si dokážou během pár vteřin udělat příbuzné z lochotínského kotle. Jiní vědí, že pro víc než padesát lidí najednou zahrát bez nějakých kompromisů nedokážou. A přitom ti první můžou být objektivně horší muzikanti, interpreti i textaři. Důležité je, zda z lidí kolem vytvoří „folks".
Takže spojení folku s hospodami, ohněm a sejšny, které se některým tak hrubě nelíbí, je pro onu Juppovu drtivou většinu národa vlastně to, co od folku očekávají. Spřízněnost, rodinný kruh, pohodu, prostředí, kde se nikdo nevyvyšuje. Zní to až nedvědovsky a působí zastarale, naivně. Ale asi na tom něco bude.
