Písničkáři a dvojice z Čech, Moravy, Slezska i Slovenska se v sobotu 21. května sjeli do jihomoravské Kuřimi, a to navzdory tomu, že do finále Zahrady písničkářů tentokrát nepostoupil žádný účastník z Jihomoravského kraje. Pod moderátorskou a organizační taktovkou Jiřího moravského Brabce na nádvoří kuřimského zámku proběhlo finále Konkursu Zahrady v kategorii jednotlivců a dvojic.
Čerstvě vysázený trávník nebyl jedinou změnou ve srovnání s loňským ročníkem. Zatímco před rokem jsem se v Kuřimi třásl zimou a popíjel horký čaj z termosky, tentokrát jsem hledal místo ve stínu. I když si písničkáře přichází poslechnout i několik diváků z řad "neodborné veřejnosti", Zahrada písničkářů je už tradičně především setkáním samotných muzikantů a dalších "lidí od muziky". A tak jste vedle 18 finalistů a už zmíněného Jiřího moravského Brabce mohli v sobotu v jihomoravském městečku potkat například loňskou držitelku Krtečka Martinu Trchovou, Honzu Žambocha, Tomáše Zeno Václavíka, Milana Páleše z Indies Records, brněnského publicistu Pavla Šafaříka, Davida Maroše ze skupiny Ořešák, pražského Cimburu, organizátora českého semifinále Zahrady Písničkářů Vaška Feštra a samozřejmě Juppa, hlavního dramaturga Zahrady.
Pokud si někdo myslí, že do Kuřimi postupují stále titíž interpreti, mýlí se. Právě letošní ročník byl podle mne výbornou ukázkou "střídání generací". Na pódiu se sice objevili staří známí Nestíháme, Tereza Terčová, Petr Sedláček nebo Jaroslav Urbánek, avšak Magdu Brožkovou, Disneyband nebo Marcela Kříže byste tentokrát mezi soutěžícími nenašli. Navíc se na poslední chvíli omluvil David Vysloužil, jeden z loňských favoritů.
Vedle už zmíněných "zavedených jmen" nebyli v Kuřimi poprvé ani Arnošt Frauenberk a duo T'N'T (jeden z velkých objevů loňského roku), avšak na pódiu se předvedlo také několik úplných nováčků. Poprvé zde například hrála mladičká Alena Vítová, několikanásobná vítězka Folkového kvítku. Poprvé se o účast v boji o písničkářského Krtečka ucházela mladá žena s chorvastko-česko-španělskými předky Vesna Vaško Cáceres, která má na svém kontě s různými kapelami už šest řadových alb a jeden výběr. Zahrát si přijely i Zrcadlové sestry z Ostravy, dívčí duo snadno rozeznatelné nejen na první poslech, ale díky pruhovaným podkolenkám, respektive punčochám, i na první pohled. Slovensko tentokrát zastupovalo duo Salamander, utvořené vlastně jako z nouze ctnost: Roman Salamander Vámoš má v Bratislavě regulérní kapelu, avšak mimořádné vystoupení v duu vnímal jako možnost prorazit na festivaly do naší republiky. Poprvé do Kuřimi přijel Zdeněk Hamřík z Mohelnice, nováčkem byla pražská písničkářka Petra Hesová a poprvé zde výrazně zazářilo duo Petr Hudec a Karel Kloupar z Velehradu.
Z osmnácti účinkujících vybral Michal Jupp Konečný nakonec deset písničkářů a dvojic, kteří budou soutěžit v Náměšti na Hané o prestižní diváckou cenu. V drtivé většině případů jsem se s Juppem shodl: Ve Vesně Vaško Cáceres a Zrcadlových sestrách mají naše přední písničkářky zdatné konkurentky. Jaroslav Urbánek je čím dál lepší bavič (včetně průvodního slova o kanibalismu a bonusové písni Jirkovi Brabcovi k narozeninám). Tereza Terčová je majitelka krásného hlasu, které však brzy začne na paty šlapat Alena Vítová (ta si střihla velmi dobrou coververzi hitu Ironic zpěvačky Alanis Morisette). Petr Sedláček i pánové z Nestíháme jsou výrazné autorské osobnosti. T'N'T zpívali skvěle i přes zdravotní indispozici Terezy Ženaté. Duo Salamander s elektrickým violoncellem předvedlo velmi slušný a zajímavě zabarvený standard (nicméně nejde o hudbu na první poslech; Salamanderovy písně z cédéčka mě po několikerém poslouchání chytly mnohem víc). Petr Hudec a Karel Kloupar zdárně balancují mezi vážnými tématy a naprostou "pakárnou" (rapovanou "Pako, pojď si pro nanuk").
Pokud bych byl sám dramaturgem, doplnil bych zmíněnou desítku možná ještě o jedno až dvě jména. Čím dál víc se mi líbí tvorba Zdeňka Hamříka a svými texty mě na první poslech zaujalo i jesenické duo NSPB (Nezávislá společnost pouličních básníků).
Z ostatních účinkujících zmíním ještě duo Barbora Baronová a Beata Bocek, avšak Beata mě předloni sólově nadchla o něco víc. I když nikdo z finalistů nebyl špatný, popelkou mezi nimi letos byla pražská písničkářka Petra Hesová, které podle mne zpívání v několika jazycích spíše škodí (navíc její výslovnost francouzštiny rozhodně nebyla dokonalá). Ale třeba nás Petra za rok překvapí…
Zahrada písničkářů je více než šestihodinový maraton. Letos proběhl bez hostů slavných jmen, nepočítáme-li společné vystoupení Martiny Trchové s duem Nestíháme v poslední přídavkové skladbě (už po vyhlášení výsledků). Přesto jsem se na nádvoří kuřimského zámku ani chvíli nenudil. Doporučuji: Příští rok si klání nadějných písničkářů nenechte ujít.
