Ačkoliv byl Slim Whitman uváděn jako „oblíbený americký folkový zpěvák", jeho popularita byla daleko větší v Evropě než ve Státech. Slim Whitman byl zpěvákem romantických, a přitom zemitých písní, stylově spíše folkových, obsahem countryových.
Slima Whitmana, vlastním jménem Ottise Dewey Whitmana, zaujal dříve zpěv než muzika – přesněji řečeno, byl jako dítě okouzlen jódlováním Montany Slima a Jimmiho Rodgerse. V 17 letech se oženil s patnáctiletou Geraldinou Christovou, dcerou kazatele, a přestěhoval se na 40akrovou farmu u Jacksonvillu na Floridě, Kde Slim pracoval s dobytkem. Přitom utrpěl zranění – ztratil dva prsty na levé ruce. I bez nich ale byl přijat do amerického námořnictva, kde sloužil po celou II. světovou válku. Tam se i bez nich naučil hrát na kytaru. Po návratu z vojny zakládá baseballové družstvo, kde mu chybějící prsty také nevadily. Byl v něm až do roku 1948, kdy zjistil, že je úspěšný i ve zpěvu v místních rozhlasových stanicích.
Protože se Slim Whitman cítil spíše více zpěvákem než kytaristou, vytvořil si záhy doprovodnou skupinu – Variety Rhythm Boys. V roce 1948 potkává také Plukovníka Toma Parkera, který byl manažerem Eddyho Arnolda, který také dobře jódloval. Tom Parker slyšel Slima v rádiu a nabídl mu kontrakt s RCA. Při té příležitosti začal také používat „křestní" jméno Slim. V roce 1949 vydává první singl a v létě 1949 je již známý po většině USA díky Smokey Mountain Hayride a o něco později je i v pořadu Louisiana Hayride. Stále se ale nevydává na dráhu umělce a pracuje jako poštovní úředník.
Slima Whitmana proslavilo mimo jiné i jeho jódlování – a on proslavil písničky, v nichž si mohl zajódlovat – například Indian Lovecall anebo Singing hills. Vrchol popularity Slima Whitmana trval po celá padesátá léta, začalo to hitem Boba Nolana Love song of the Waterfall, který byl na 10. místě hitparády, a následovala už zmíněná Indiánská píseň lásky, která z něj udělala hvězdu jak countryové, tak popové hiparády. V roce 1955 pronikl s titulní melodií filmu Rose-Marie i do Evropy a byl přijat do Grand Ole Opry. Ve Velké Británii vystupoval poprvé v roce 1956 a byl prvním countryovým zpěvákem, který zpíval v hale Palladium. U Britů si získal dlouhodobou oblibu – vlastně po většinu 60. let.
Od druhé poloviny 50 tých let byl Slim Whitman populárnější v Anglii než v USA a měl celou řadu evropských hitů: Tumbling Tumbleweeds nebo Unchain my heart či I'll take you home… To trvalo prakticky přes celá šedesátá léta, v roce 1968 například bodoval s Rainbows are back in style nebo Happy street. Poslední velký hit měl v roce 1970 – Tommorrow never comes. V roce 1974 Slim Whitman přestává točit desky a odchází na zasloužený odpočinek.
Svůj hudební důchod, trvající od roku 1974, Slim Whitman přerušil hned v roce 1979 několika nahrávkami pro televizi a vydáním kolekce svých hitů. Fanoušci se rozpomněli a desek se prodaly náhle na 4 miliony kusů, což znamenalo nejprodávanější desku s televizní hudbou všech dob. A tak se probudily i vydavatelské firmy a mezi lety 1980 a 1984 Slim opět začal nahrávat desky a měl několik menších hitů – například When. A ještě v roce 1989 a 1991 se výběry jeho hitů dostávaly do hitparády. V průběhu devadesátých let ještě sporadicky nahrával a vystupoval, stále s větším úspěchem mimo USA – kromě Evropy i v Austrálii.
